Archiv rubriky: music

World’s End festival 2018 (Golden Bay – New Zealand)

únor 2018
World’s End festival 2018 report


Přesně měsíc po příletu na Zéland jedu hrát a dělat fireshow na psychedelický festival (darkpsy, hitech, experimental) v Golden Bay, což je překrásná lokace na severu jižního ostrova. Samotná party je u deštného pralesa poblíž Farewell Spit – to je cca 30 km dlouhý výběžek do moře, složený převážně z písečných dun.

farewell split

Hlavní organizátor byl na psy festivalu Masters of Puppets v ČR, viděl na mým soundcloudu můj techno set z toho fesťáku a navštívil Krumlov, odkud pocházím. Slovo dalo slovo…
Dlouho jsem vymýšel jak se tam dostat abych se vešel do cesťáku (dostat se tam obnáší dva dny cesty- bus, letadlo a pak s někým autem x hodin cesty) a když už jsem to měl po týdnu vymyšlený, zjistil jsem, že jsem poslední člověk v letadle a o pár kg převyšuju limit a letenku nedostanu. Zklamání, ale měl jsem pocit že tam mám určitě jet a nechápal jsem, proč se to pokazilo. Našel jsem nakonec jinou kombinaci spojů, synchronicity přály a moji dobří jihočeští přátelé od techna (Opidum soundsystem), kteří přileteli na Zéland po svojí ose o dva dny později než já, řekli, že na mě počkají na letišti v Nelsonu a vezmou mě. V pátek brzo ráno, po cca 4 hodinách spánku vyrážím na autobus. Čeká mě osmihodinová cesta busem. Autobus se samozřejmě po cestě porouchal, jak mě varovala přítelkyně, která ví jak to tu chodí, z toho ale vzniknul skvělej a vtipnej spontánní kytarovej/ ukulele jam tří týpků na trávníku vedle autobusu.

Dále 5 hodin čekání na letišti, přelet na jižní ostrov, tam mě v noci nabírají kamarádi a jedeme na sever. Přespáváme někde po cestě, dlouho jsem neviděl takhle zářivou oblohu díky minimálnímu světelnýmu smogu, padaj hvězdy a vše je otočený vzhůru nohama. Kamarádi mi půjčujou spacák a karimatku, spím na křivý zemi a žerou mě kvanta otravných komárů, snažím se co nejvíc zachumlat a omotávám si hlavu šátkem, to je další noc kdy jsem se moc dobře nevyspal, ale co bych neudělal pro Příslib psy punk travellerského omastku…

DSC01668

Ráno vstanu, skočím do průzračný ledový řeky, kochám se okolím, snídaně, kafe a jedeme.

DSC01683

Stavíme se v příjemným hippie městečku Takaka, nákup, pokračujeme. Když se přiblížíme do Golden Bay a jedeme kolem obří zátoky, z okolní scenérie jsme úplně hotoví. Vodní živel mě obecně zvláštně přitahuje a moje nejvýznamější cestovatelský psychedelický tripy byly často u vody, u oceánu, laguny, v Amazonii atd.
Po příjezdu na akci mě vřele a srdečně vítá hlavní organizátor H., sympatickej entuziastickej týpek, ukázuje mi artist room kde můžu spát, kuchyni atd. Nacházíme se v panenské přírodě přímo vedle deštného pralesa, 10 minut autem od moře. Zvuk luxusní a překvapil mě, část zvuku byla DIY a část F1, jelo to na zlomek výkonu, stage vymazlená, dřevěná, lidi příjemní, ze všech koutů světa, rodinná atmosféra. Předčilo to moje očekávání, protože hudební scéna a kultura obecně na Zélandu se s Evropou absolutně nedá srovnat. Je slunečný pohodový odpoledne na stage, H. mi říká že mám hrát svůj dark techno set už před západem slunce. Přichází týpek s vaporizérem a hašišovým olejem. Téměř už nehulím, za od září jen dvakrát při nemoci a jednou rekreačně, ale proč ne, na takovým místě. Nečekal jsem kolik zchlazenýho kouře mi půjde do plic a tak jsem asi pět minut kašlal s brunátným obličejem. Zhulený jsem byl jak paprika. Šel jsem hrát, bavilo mě to, hutný techno válce jak mám rád, lidi tančili, užíval jsem si to.

DSC01694

DSC01699

DSC01703

Večer byla stage luxusně namappovaná nějakou australankou, tu první hlavní noc jsem bohužl nestihnul vyfotit/ natočit. Pak začne chcát, jdu si teda na tři hoďky lehnout abych se vzbudil v noci na headlinery. To jsem nezvládnul a spal jsem až do rána, konečně jsem se ale pořádně vyspal.
Druhej den kolem poledne přišla chvíle na kterou jsem se těšil, vypil jsem kaktus San Pedro, kterej jsem dostal čerstvej pár dní předtím, předem uvařil a vzal s sebou.

DSC01714

DSC01719

DSC01735

DSC01707

Když Kaktus začne účinkovat, žongluju s kuželama a dávám naprosto unreal komba (Kaktus je skvělej na pohybové aktivity), že žonglér vedle mě řve „WTF, this is impossible, NOO WAAY!“. Cítím se skvěle a vyrovnaně, godlike flow mód.
Vedle stage byly postavené samotné dveře, vedoucí do pralesa. Otvírám je a vstupuju do nové dimenze. Prší a polonahej lítám po pralese v extázi a děkuju Bohu za to že tohle můžu prožívat. Jdu do kopce a prodírám se florou, občas prolezu skalkou, zkoumám houby a rohlík na obličeji se protahuje. Po nějaký době jdu zpět dolů a nahej se koupu pod vodopádem. Co vám budu povídat, je skvělý bejt nahej, zkaktusovanej v pralese vedle luxusního festivalu na druhým konci světa. Vodopád a Kaktus mě očistili od negativních myšlenek.

EXIF_HDL_ID_1

EXIF_HDL_ID_1

Umytý jsem vyrazil na další misi. Někdo mi předtím řekl, ať se jdu podívat na unikátní úkaz (mám rád unikátní úkazy, obzvlášť na tripech), což byl strom, vyrůstající z vrcholu starého, obřího, mrtvého, ztrouchnivělého stromu- z dálky to vypadalo zvláštně, jako strom vyrůstající nad korunama ostatních stromů (v noci byl z dálky ze stage vidět díky světelným dekoracím). Když jsem tam přišel tak jsem žasnul, nikdy jsem nic takovýho neviděl. Po tom starém stromě jsem vyšplhal nahoru, ke kmeni toho nového obřího stromu a nad pralesem pozoroval celé panorama, přírodu, stage, skály. Tento zážitek byl zatím highlight tripu na Zélandu, zase jednou omastčí pocit psychedelického travellerství.

EXIF_HDL_ID_1
EXIF_HDL_ID_1

Když pak slézám dolů po kluzké zabahněné stráni, přišel moment který jsem celou dobu očekával. Hodil jsem záda, spadnul do bláta až to mlasklo a dal jsem si hlavou o zem. Záchvat smíchu a radost že se můžu jít znovu vykoupat pod krásnej vodopád byla intenzivní. Pak jdu zpátky, procházím zase dveřma a jsem zpět na party. O půlnoci hraju druhej set, darkpsy, lidi paří na blátě, baví mě to. Posléze udělám fireshow a užiju si zbytek noci. Všichni chválí jak hudbu tak flow což mě nabilo. Headliner si stěžoval že mu v dešti předešlou noc tančil jen jeden člověk, já měl štěstí že jich tančilo spoustu a navíc přestalo při setu nakonec i pršet. Zklamalo mě, že po tom co jsem vybudoval hlubší temnou psychedelickou noční atmosféru, hrál po mně DJ kterej měl hrát dávno předtím večer, ale změnil se lineup páč hrál někdo kdo neměl a celý se to proházlo a hrál naprosto fekální dramec k zblití, kterej se fakt nedal poslouchat. Co se týče hudby na festivalu, byla OK ale extra mě nenadchla (typickej problém psytrancu, vše vymazlený ale nudná hudba). Byl ale nějakej fajn darkpsy a zajímavý chillout sety a dobrej hip hop a i nějaký to techno se dalo. Zvuk byl skvělej. Úroveň mixování místních DJs nic moc teda, to samý koncept DJs, Evropa je prostě jinde. Vše ostatní pecka, organizace, dekorace, prostředí, lidi, to jak se o mě starali jako o účinkujícího atd.
Měl jsem spoustu rozhovorů se zajímavýma lidma, s kouzelným dědou o astrologii a předešlých civilizacích, se sympatickým Turkem jsme hejtovali tureckou politiku a vyptal jsem se ho na informace o Austrálii kde žil, o festivalech, hudební scéně a hlavně o mém plánu tam jet pobýt s domorodcema a studovat místní šamanismus a rostliny, protože v těch oblastech s domorodcema byl.
Druhej den vstávám a po propršeným víkendu se udělá vedro. Holky se koupou v bazéně nahoře bez, zadaný Banán jde radši prozkoumat les. Dám si ještě jednu koupel pod vodopádem a pak jdeme s kamarády na prohlídku okolí. Slunce konečně praží, škoda že až na konec party při rozebírání stage:

DSC01740

Objevíme vyhlídku s nádherným panoramatem, dáme zakončovací Tabák do nosu a v podvečer jedu do Nelsonu.

DSC01745

DSC01758

DSC01759

Když se zaměřím na obličej řidiče, uvědomím si, že to je určitě člověk o kterým mi kamarádi říkali, že jim neskutečně připomíná našeho kámoše z ČB (zdravím Morfa). Podoba je neskutečná a stává se mi to často, že narážím na lidi, kteří mi připomínají kamarády z ČR. Hudební a psychedelická scéna je jedna rodina a člověk se pak všude cítí doma, nemluvě o tom, jak člověka provází rostlinná medicína – barák kde bydlím na Zélandu má na okně nálepku „Protected by CACTUS security systems“. Mladej klučina v autě, muzikant, kterej ještě dojížděl na acid tripu mi nabídnul že můžu přespat u jeho otce v Nelsonu. Přijeli jsme, a otec motající brka mi ukázal osmiletý kaktusy Peyotl.
Další den jsem se vzbudil a vyrazil jsem pět kilometrů na pláž ve vedru, abych zjistil, že je zákaz koupání kvůli bakteriím po cyklónu. Šel jsem na letiště, s jedním mezipřistáním doletěl domů a u srdce jsem měl pocit zadostiučinění, protože tenhle dobrodružnej výlet mě naprosto uspokojil. Přesto se chci do Golden Bay vrátit až pořeším víza a práci a dát si tam pořádný treky, hlavně mě láká si dát Kaktusový trek po cca 30 km písečným výběžku do moře (Farewell Spit) a pozdravit bratry delfíny a velryby… (výživné reporty příště)

DSC01762

DSC01767