Archiv rubriky: etnobotanika

Buď sám svým šamanem, neasi

(Tento příspěvek píšu již z práce z Anglie na začátku března, měsíc po odletu z Ekvádoru).

Po ukončení diet v San Franciscu jsem přejel do Pucallpy a odtud do Tarapota s láhví poctivé, silné Ayahuascy. Pak další tři hodiny cesty do Yurimaguas, což je přístavní město této oblasti, odkud jezdí lodě dál do hlubin Amazonie. Chtěl jsem jet do jedné zapadlé vesničky, kde jsem měl kontakt na ubytování a šamana. Silnice byla však kvůli silným dešťům zaplavená, zůstal jsem tedy na hostelu čtyři noci a čekal. Hlavní důvod čekání ale byla dlouho očekávaná otcova operace, chtěl jsem vědět jak dopadne, tudíž jsem zůstával v dosahu signálu.

DSC00727

Hostel byl jeden z nejkrásnějších, jaké jsem kdy navštívil, situovaný přímo nad obří amazonskou řekou Huallaga, takže čekání bylo příjemné. Silvestr zde s pěti kuřaty na stole byl příjemný. V Peru je to hlavně o kuřatech.

DSC00739

Na Nový rok bylo v kuchyni dvacet čísel vody, řeka byla rozbouřená. Před rokem jsem si dal jako předsevzetí být za rok v Amazonii, což se povedlo. Operace dopadla dobře a 2.1., když začne opadat voda, se vydávám dál. Hlavně ať s autem nezapadnem, říkal jsem si. Zapadli jsme a upadlo kolo. Po cestě jsem se skamarádil s jednou rodinou, otec je rostlinný curandero, pozvali mě na návštěvu, ať dojedu lodí, přiučit se něco o rostlinách. To jsem už tento rok nestihl.

DSC00759

Přijel jsem do vesnice a ubytoval jsem se u jedné rodiny. Pozítří mi končí přísná fáze diety po dietě s rostlinou Tamamuri, ale stejně v dietě pokračuju dál, kvůli další Ayahuasce. Ovšem týden jsem teď konečně více jedl a konečně zas nabral nějakou váhu.

Sny jsou hodně inteznivní. O tátovi, jak prochází procesem intenzivního léčení a probíhá jím energie jak při excorsismu, že si div nevykloubí klouby, jak sebou šije. Nakonec takto vybije všechnu negativní energii a je vyléčen. V tom snu jsme jej s bratrem hlídali jako člověka, který prochází těžkým léčebným tripem (nyní, o dva měsíce později je na tom otec opravdu znatelně lépe). Také jsem měl zajímavý sen o jakési fůzi Českého Krumlova a Amazonie, takže krumlovský zámek se tyčil z amazonské řeky v džungli. V Českém Krumlově je několik lidí, kteří jsou napojeni na rostlinnou medicínu a než jsem odletěl, tak tam proběhla i výstava obrazů Otty Plachta a dalšího vizionářského malíře z Peru.

Ayahuasca u prastarého kamene, aneb poprvé piju sám…

Ubytoval jsem se u rodiny na vesnici kdesi v Amazonii a po krátké aklimatizaci jsem se chystal pít Ayahuascu poprvé sám, v džungli, u prastarého kamene s petroglyfy. Na toto silové místo chodí mnohé výpravy. Dle mytologie jsou rytiny na něm od bytostí odjinud. Kdo ví jak to je. Jsou často dělané i lidmi, jedno ja jasné, dávají si tam meeting silné energie a lidi z toho místa mají respekt. Vyšel jsem kolem třetí odpoledne. Slunce pražilo. Když jsem se lidí ve vesnici ptal na cestu a na případnou loďku, která by mě tam přiblížila, našel se chlapík, kterej tam měl cestu a chtěl mě svézt. Jako hodně lidí v Peru mě chtěl obrat, ale dohodli jsme se. Svezl mě pořádný kus cesty a z další vesničky jsem šel pěšky cca 90 minut. Čím hlouběji do džungle jsem šel, o to větší jsem měl respekt z toho, že si jdu sám dávat silnou psychedelickou medicínu do neznáma. Navíc skutečnost, že tam poblíž žije brujo, který prý jednou přišel ke kameni, když tam dělal ceremonii ten šaman kterého chci navštívit, s brokovnicí a dělal tam zle, nebyl zrovna uklidňující. Maminka s babičkou by z toho radost asi neměly. Cestou se brodím s těžkou krosnou přes několik řek a smývám pot v řece při koupání. Je to romantika. Když nakonec dojdu ke kameni, můžu se upocený vykoupat rovnou znova. Vidím domorodce a dávám se s nimi do řeči. Domek, který obývají, je domek, který mi byl doporučen na obydlení a přespání od kamaráda. Tím pádem musím vymyslet náhradní spaní v hamace, protože jsou v tom domku, kde jsem chtěl spát. Až o dva měsíce později se dozvídám, že kamarád to myslel jinak- že si můžu dát Ayahuascu přímo s těmi lidmi v jejich domě, že jim to prý nevadí. Byli přátelští. „Pončo jsem zapoměl na hostelu v Yurimaguas, takže jestli přijde bouřka jsem hotovej, nicméně věřím že vše proběhne hladce“, říkal jsem si a dávál Tabákové oběti ať neprší. Pobyl jsem u kamene a zapálil Mapacho pro místní duchy. Později, již při stmívání, jsem šel řešit spaní. Zeptal jsem se těch lidí, zda tam je nějaké místo bez hrozivých velkých černých mravenců, kteří dle zkušeností kamarádů nejen bolestivě koušou, ale sežerou batoh i hamaku a celkově je to věc, kterou bych pochopitelně v tranzu nerad řešil. Na Kaktusu bych je tam vysekal a udělal si z nich večeři, na Ayahuasce kompletně rozpadlej asi těžko 🙂 Domorodci říkají, že mravenci jsou všude a smějou se mi. Ale že prý si můžu dát hamaku na stromy blízko jejich domu, že tam nejsou. Našel jsem si dva stromy o kus dál u jezírka a zabydlel se tam. Dlouho jsem se připravoval a pak otevřel láhev že si naleju. Aya byla tak zkvašená, že při otevírání lahve dlouho syčela a prskala. Chuť byla naprosto nechutná. Trpký zákvas. Dal jsem si a po nějaké době jsem usnul. Vzbudil jsem se když už Aya účinkovala, hodně fyzicky, mentálně také. Přidal jsem si, ale hned jsem se pozvracel. Pak jsem dopil zbytek. Šamanské pravidlo číslo jedna praví: „Tlač to tam pod tlakem na sílu, dokud můžeš, a když už nemůžeš dej si ještě víc, pyčo woe“ 🙂

DSC00756

Hmyzáci dnes hráli dokonalý ambientní koncert, hvězdy zářily o dost jasněji než normálně a zlehka tančily po obloze. Pohupoval jsem se v hamace, zavřený pod moskytiérou, aby na mě nemohli komáři. Zase se mi opakovaly vize válek, koncentrační tábory, střílení a válečné hrůzy. Morbidní temná stránka lidského podvědomí. Ty obsahy mi již nezpůsobují žádnou úzkost ani napětí, ovšem to jak se opakují, je už na pováženou. Uvědomuju si, jak je toto válečné trauma stále v lidech živé, a že spousta lidí to reálně nyní na Zemi prožívá, bohužel.

Nic extra zajímavého se v noci nedělo, běžná očista a podobný témata jako na předešlých sezeních. V noci jsem se moc nevyspal. Ráno jsem se vzbudil s nevolností, sedativní pocit v těle, Aya stále silně pracovala. Pozdravil jsem se s krávama, který mi strkaly hlavu do hamaky a probudily mě. Sbalit se a jít tři hodiny s krosnou ve vedru se mi v tomto stavu fakt nechtělo, tak jsem ještě odpočíval. Když se ale zatáhlo a začalo foukat, s hřměním v dáli, urychleně jsem se začal balit a prosit Bohy ať neprší a házel Tabákové oběti o sto šest 🙂 Zmoknout v tropické bouři takhle rozbitej bych opravdu nechtěl, s vizí tříhodinové chůze s plnou polní zpět do vesnice, s nevolností. Rozloučil jsem se s domorodci z kmene Shawi a dal jim balíček mapachových cigaret za Papayu, kterou mi ráno s úsměvem přinesli, dobráci. Pobyl jsem ještě nějakou dobu u toho kamene a pak tam přišel průvodce s dvouma peruáncema na výletě. Odešel jsem se vykoupat na krásný vodopád, a oni přišli zas tam. Přidal jsem se tedy k nim a šli jsme cca tři hodiny rychlou chůzí do domácí vesnice. Bylo to fyzicky náročné, takhle po ceremonii a doporučuju to nedělat 🙂 Ale stálo to za to. Halt není to Kaktus, po kterém se dají lézt pětitisícovky s pocitem nadčlověka s dvaceti kilama na zádech- nikoho nechci navádět, ale je to super (pokud ale zahučíte ze skály, tak ode mě to nemáte). Průvodce po cestě kousla tarantule, ale rozdýchal to. Přišel jsem v podvečer, najedl se a spal do druhého dne. Kombinaci cestování, rozšířených stavů vědomí a archeologických výletů miluji. Systém se vám bude snažit namluvit, že naše civilizace je ultimátním vyvrcholením evoluce a naše primitvní smradlavý auta jsou vrcholem technologie, ale každý se může pomocí studia alternativní archeologie a historie a výzkumem samotných míst přesvědčit, že jsme jen jedna z mnoha civilizací a že evoluce není lineárního charakteru, ale spíše spirálou. Na planetě již bylo mnoho vyvinutějších civilzací, jak technologicky, tak i duchovně a morálně. Z chyb těch před námi se můžeme poučit. Spoustu lidí včetně mě zažívá ve výjimečných stavech vědomí rozpomínání se na životy v různých obdobích na Zemi. Rozšířit si vědomí na silových a významných místech, či místech, která určitým způsobem reprezentují určitou civilizaci je způsob, jak se dozvědět víc a napojit se přímo na místní genius loci.

DSC00757

DSC00758

Podruhé sám piju Ayahuascu, aneb udělej si sám

Prastará pravda, kterou jsem kdysi zahlédnul na internetech: You don’t know you are numb and detached, if you are numb and detached- prostě nemůžeš vědět, že jsi nevnímající a oddělenný od reality, když jsi nevnímající a oddělený od reality. A to je důvod, proč se dělají diety a celibáty a požívají se psychedelické látky- aby se vytvořil prostor a energie potřebná proto, aby bylo možno prolomit staré nefunkční ego struktury a vidět pravdu a prosvítit ten život trošku světlem a zapojit srdíčko.

Dva dny v kuse prší a chystám se pít podruhé sám. Nevím vůbec kde to uskutečním, přemýšlím zase nad nějakým punkem v džungli. Když se o tom v den D bavím se dcerou pána domu, říká mi, že mají nedaleko chatku v přírodě. Za chvíli už mě tam otec s jejím přítelem vezou ochotně na prohlídku, jsou skvělí. Jsem nadšen. Bouda znamená střechu nad hlavou a ochranu před deštěm, což je luxus. Poslednímu místu se to trochu podobá, je zde také jezírko, taky krávy. Vrátím se pro věci na ubytování a jdu zpět. Natáhnu hamaku, připravím místo, vykouřím prostor, dám oběti, provedu celej klasickej rituál a za dvě hodiny piju. Záměrem je posilovat vnitřní sebejistotu a posílit střed a solar plexus a celkově pokračovat v tom, co je už roky rozjeté. Poslední roky jsem na psychedelických výletech tušil, že se mi stalo v dětství velmi nepříjemné trauma a podobný patologický mentální vzorec jsem byl schopen již před sedmi lety vystopovat i do minulých životů. Následně při regresní terapii provedené pod vlivem LSD jsem tam byl znovu, ale nahlédnul jsem i vlastní roli útočníka v jiné inkarnaci. Prostě hodně nepříjemný, mentální patologický vzorec, který tu nechci rozebírat, ale který negativně na podvědomé úrovni ovlivňuje mojí duši jak v tomto životě, tak i několik životů před touto inkarnací a který mi způsobuje úzkosti a disharmonii, obírá mě o energii a velmi unavuje. Záměr s tímto pracovat už jsem si dával x krát na ceremoniích a nikdy jsem nebyl schopen plně ten moment znovuprožít, což ve mě vyvolávalo čím dál tím větší frustraci.

Dávám si plný kalich medicíny. Vidím světlé vize na tmavém pozadí. V jezeru jsou nějaké zvláštní ryby (rybu odtud z jezírka jsem jedl den předtím), které plesknutím o hladinu vody vydávají velmi intezivní zvuk. Když se to stane poněkolikáté, vize se jako lusknutím prstu promění do tmavých barev. Dávám si druhý, pořádný plný kalich- dopíjím veškerou Ayahuascu, co mám. Chci prostě pohnout věcma a dělám to trochu na sílu, proto všechny ty diety a nekonečný přehrabování se ve sračkách, tříměsíční celibát a celý tento výlet. Vize pokračují, ale pak přestanou a trip skončí. Říkám si, že to je nějaký slabý a divný, protože jeden kalich u léčitelky Inés mě dokázal totálně odpálit a rozebrat. Přemýšlím dokonce o tom, že se sbalím a půjdu spát na ubytování. Jsem zklamanej, frustrovanej a unavenej životem s úzkostma, u kterých tuším jejich původ, ale nejsem schopen se dostat k jádru věci. Připadám si, že moje nekonečný prosby nikdo neslyší, stokrát jsem prosil o pomoc jak Ayu, tak duchovní průvodce a nic. Jsem frustrovanej až rozzlobenej, kvůli tomu že moje dlouhodobé snahy přichází vniveč a neposouvám se. Možná že to byla ta mez, kam jsem musel dojít, muselo se vytvořit takový extrémní pnutí, aby se vytvořil prostor pro potenciální změnu.

Nečekaně a zničeho nic vize zesilují a jdu hluboko. Vidím nekonečné zástupy předků a zemřelých. Děkuji jim za všechno, co pro nás udělali a že tu teď můžu být. Pak přichází okamžiky, které řadím mezi zlomové momenty mé psychedelické autoterapie. Dostávám se do dětství k tomu traumatickému momentu a znovuprožívám jej. Je ve mě směsice negativních pocitů- znechucení, zhnusení, ostuda, agrese. Do toho přichází vhledy do mého života, které komentuji slovy zhruba „Aha, no ty krááávo!! AHA! Tak proto!“ Dělalo se mi hodně zle a všechno jsem to šel malátný vyzvracet. „To je kurva silná káva toto, ale věděl jsem že to tak je“, říkal jsem si. Potom se mi velmi ulevilo a děkoval jsem, že jsem se dostal takhle daleko a léčím se. Vidím za sebou roky s úzkostí a depresivními myšlenkami a zároveň vím, že tohle není konec, že si tuhle hladinu vědomí budu muset udržet a makat. Neříkám že jsem definitivně vyřešil problém, ale s jistotou vím, že to je ten bod na dně podvědomí, od kterého se člověk může odrazit a odpíchnout sakra vysoko. Cítil jsem pocit těžce vydřeného zadostiučinění.

Když jsem přemýšlel nad tím, že za měsíc už budu zpět v ČR, připadal jsem si jako kdybych procházel Českým Krumlovem, domovem a jakobych byl tam, bylo to velmi reálné. Měl jsem euforické pocity z toho, že jsem si splnil sen a tohle všechno prožil.

DSC00748

DSC00746

V tuto chvíli jsem věděl, že mám dost a že mám materiálu na integraci na dlouho dopředu, avšak nedalo mi to a když už jsem byl tady, vyzkoušel jsem ještě toho místního šamana, kam jsem se tak celou dobu těšil. Ceremonie s ním mě však nenadchla. Poděkoval jsem tedy Ayahuasce za celý proces a uvědomoval jsem si, že s tím vším budu muset nějak naložit.

Vyšel jsem z diety. Jel jsem do Ekvádoru surfovat a dát si odpočinek u oceánu. Přesně po třech měsících, tak jak jsem si zadal, jsem vyšel ze sexuálního celibátu.

DSC00768

DSC00778

Nikdy předtím jsem nebyl schopen vydržet víc než měsíc bez ejakulace, obvykle maximálně dva týdny a přinášelo to vždy velký neklid 🙂 Nyní jsem byl absolutně v klidu, schopný se ovládat. Každému tuto zkušenost doporučuji. Nejhorší je první měsíc, tělo je zvyklé na pravidelnou nálož dopaminové rozkoše a budete chtít svou dávku dopaminu jako feťák. Doporučuju osvojit si základní tantrické techniky zacházení se sexuální energií, dýchací cvičení a posílání této energie vzhůru po páteři, jinak to nemusí prospívat a vyvolává to zbytečnou frustraci. Cca po měsíci se to zklidnilo. Takto nabytou energii můžete využít na zvýšení vlastní vitality, kreativity a motivace, nebo jako já i na vyvolání změny v životě. Protože ta energie je obří. Pornoprůmysl a propaganda, že je normální masturbovat co nejčastěji a nejlépe u porna je akorát forma kontroly společnosti a snaha o ovládání nejmocnější energie, kterou jako lidé disponujeme. Porno je zlo, sám jsem jej kdysi užíval nadměrně a donedávna jsem jej občasně konzumoval a je to čisté dopaminové feťactví a zlo, když budu generalizovat, samozřejmě se najde pár jedinců kteří ho budou umět využít nějak inteligentně, ale já to teda nikdy neuměl a vždy jsem věděl že jsem prachsprostý dopaminový feťák. Ne, prostě není normální si honit u porna i kdyby celý svět říkal že ano.Vědecký výzkum problematiky si každý může najít na internetu sám. Je to evolučně naprosto nová a nepřirozená záležitost. Tolik tedy k pohonkávání 🙂

DSC00780

DSC00784

DSC00790

Přílet do ČR byl jako přiletět do jiné dimenze. Návrat do reality byl celkem těžký, procesy z Ayahuascy jedou intenzivně doteď. Až si to sedne, budu uvažovat o návratu zpátky do Peru na delší diety. Výlet se vydařil. Medicíně zdar.

DSC00815

 

Pucallpa – Shipibo komunita San Francisco a Ayahuasca

Chtěl jsem jet z Tingo Maria do Tarapota a do džungle za jedním curanderem, ale silnice byla poničená deštěm a nechtělo se mi čekat 3 dny. Takže jsem se sebral a jel směr San Francisco u Pucallpy, což je provařená komunita kmene Shipibo, kam jezdí všichni na Ayahuascu a spolu s Iquitos to jsou asi nejznámější místa v Peru, kam lidi jezdí na očisty. Buďto tam najdu někoho dobrýho, nebo navštvím Inés, starší ženu pracující s Ayahuascou, která mi byla doporučena v komunitě v Tingo Maria. Ta je ale dražší a já už nemám moc peněz. Také se nabízí ještě jeden kontakt z komunity v Tingo Maria na staršího šamana Leonarda. Krátí se mi i čas, jelikož 5.2. musím být v ČR z rodinných důvodů.

V San Franciscu mě mototaxi vyhodí u domu dona Matea, známého curandera. Doba od opuštění mototaxi po otázku zda chci pít Ayu byla cca 15 sekund. U Matea pít nechci, je dražší a hlavně jsem měl pocit, že jsem o něm slyšel nedobré věci, což se mi posléze potvrdilo- někdo tam umřel na retreatu v létě, nevrací prachy atd. Jdu hned za tmy hledat Leonarda. Cestou potkávám jugoslávce, který mi doporučuje Edisona, že prý je tam deset dní a bomba, že je to respektovanej šéf celýho San Francisca, ale že zatím je jen na dietě a ještě u něj nepil. Jdu se tam podívat, je dávno noc, pokecám s Edisonem a řeknu, že si to rozmyslím. Moc mi nesedělo k šamanovi normální fabrikovaný cigáro plný chemie, když tam má tuny čistýho Mapacha všude kolem, jak by se na šamana slušilo a patřilo.

Druhej den ráno najdu Leonarda a domluvím se, že tam budu pít. Je mu cca 85. Jedu zpět do Pucallpy pro ovoce a do bankomatu. Cestou potkám Edisona, kterej taky čeká na auto do Pucallpy. Cítím nepříjemnou energii mezi ním a jeho ženou a celkově mi nesedí. V autě potkávám antropologistku, která dlouhodobě žije v San Franciscu a studuje Shipibos. Píše práci na téma brujerie (kouzelnictví a černá magie) v San Franciscu – jak tento jev ovlivňuje komunitu Shipibo atd.. Situace je taková, že lidi tu běžně umírají kvůli černokněžníkům. Ptám se jaký vliv má místní církev, prý dobrý, dělá obřady proti brujerii a pro lidi, kteří jsou brujerií postižení. Vyptávám se na šamany a dozvídám se velmi zajímavé věci o tomto místě. Jsem tu chvíli, pár interakcí s lidmi a šamany a hned cítím jakýsi opar manipulací, brujerie a žárlivosti. Časem vidím jak je ta žárlivost všude, šamani a lidi žárlí jeden na druhého, kvůli penězům a moci a posílají na sebe energetické ochromující šípy, s cílem poškodit, zneškodnit či zabít druhého. To je realita zde, na místě, kde Ayahuasca a léčitelské řemeslo, které donedávna nikdo nechtěl pořádně dělat, umožnilo lidem najednou vydělávat mnohonásobně více peněz, něž kdokoliv jiný v komunitě, kdo se živí bežnými způsoby. Když se ptám na curanderku Inés, doporučuje mi jí a že prý tam za pár dní zrovna jde dělat rozhovor.

DSC00692
Pucallpa

V Pucallpě jdu na internet podívat se na recenze šamanů v San Franciscu (ano, na internetech je opravdu všechno) a naprostou ultrasynchronicitou nacházím článek na blogu, který jsem už cca před dvěma měsícema četl, a teď vidím že to je o Edisonovi (aniž bych hledal přímo Edisona- předtím jsem nevěděl že to je o něm). Hroznej report. Jsem rád, že jsem tam nešel. Report případně zde, pro představu: https://wanderingbrooks.wordpress.com/2013/05/28/bad-shaman-an-ayahuasca-misadventure-in-san-francisco-peru-part-1/

V Pucallpě ve městě, na zahrádce kavárny, mě zdraví nějakej chlapík. Nabízí na prodej dýmky. Supr, ty jsem zrovna chtěl. Obě který má mi naprosto sednou a kupuju si je, jedna z rybího skeletonu a druhá ze zubu aligátora- jelikož jsem se jednou při rituálu spojil se spiritem krokodýlí samice, bral jsem to jako znamení. Jakmile potkáte na tripu krokodýlí samice, nesnažte se prosadit svou dominanci a věřte, že to jsou velmi něžná, romanticky založená stvoření. Rozjedu s pánem diskuzi o kávě, prý pije deset káv denně. Už chápu proč je takovej roztěkanej a nervózní.

Druhej den mám pít s Leonardem, ale jelikož jsou v San Franciscu ten den nejen jedna, ale hned dvě superhlasité diskotéky, nebude nic. Každý  den je zde dunící diskotéka a někdy i druhá, ještě hlasitější. Pro mě jedno z největších mínusů místa, na většině ceremonií mi dunila do hlavy z dálky ta nejhorší představitelná hudba. Ve vesnici, kde je na 2300 lidí 70 + šamanů, kde skoro každej druhej barák je Aya retreat centre, a kde je každou noc x ceremonií, je to fakt zvláštní.

Mám zajímavé sny, v jednom je přede mnou rozlomen stonek nějaké rostliny a v ní dva fazolovité útvary, vypadající jako dvě ledviny (moje slabina). Zrovna ve dnech, kdy začínám pozorovat zvláštní mdloby když se zvednu + problémy s tlakem. Druhý sen – mám problémy s kolenama a nemůžu chodit. Tlak = ledviny, kolena = ledviny, oboje moje slabiny.

Odpoledne jsem šel na internet kvůli letence a potkal jsem tři gringos. Když jsem se ptal na tipy na curanderos, odkázali mě na jejich velmi přitažlivou polskou průvodkyni – a zase mi byla doporučena Inés, že prý jedou zrovna od ní a je tam u ní už druhým rokem a bude se vracet.

Karta na dnešní ceremonii u Leonarda je Věž. Normálně je prý na ceremonii málo lidí, třeba jen dva gringos, dneska je tady 9 dospělých a dvě děti. Ti ostatní jsou známí a širší rodina Leonarda, kteří jsou nemocní, pít nebudou a Leonardno je jen zdiagnostikuje. Leonardo sedí a kouří mapacho, všechno připravuje jeho dcera Lucilla. Leonardo je už opravdu starší člověk a nemá tolik energie. Venku svítí měsíc v úplňku. Zpívají icaros a pijeme. Když nastoupí účinky, cítím dominanci Liány, hodně harmaly a spíše fyzický, velmi sedativní a uklidňující pocit. Ale málo Chacruny s DMT. Žádné vize, ale změněný stav vědomí a pocit fyzického léčení. Rád bych se vyzvracel, ale nejde to. Vyžádám si další kalich a později usnu. Probouzím se uprostřed noci, když ceremonie již skončila, ale já jsem teprve najel 🙂 Při otevírání očí mi cca dvě sekundy probliknou před očima typické černobílé DMT vize. Všichni včetně šamana už spí, a přísedící, jediní dva pijící, už tu ani nejsou a spí u sebe. Jdu čůrat a venku si všímám prohloubeného stavu a vizuálních změn. Piju hodně vody, zvracet nejde. Když si lehnu, nějakou dobu mám morbidní a temné vize a zase si říkám, kde se ten bordel pořád bere. Později ovšem přicházejí za odměnu i pozitivní a inspirativní vize, když přemýšlím nad svými plány do budoucna a nad tajemným Příslibem budoucnosti. Miluju život a při přemýšlení o budoucnosti cítím vždycky zvláštní pocit vzrušení. Po pár hodinách jdu těžkopádnou chůzí spát do malaky. V 7 ráno po 3 hodinách spánku se probouzím a zjišťuju, že medicína ještě dost intenzivně funguje. To trvá po celé dopoledne. Zůstávám zde ještě pár dní a poté se přesunuji za Inés. Je tu pěkně, ale není to úplně to, co hledám.

DSC00718

Inés

Přijel jsem tedy na dietu za Inés a Josém, jejím synem, který je také maestro, ale který bohužel následujících 9 dní, jež tam strávím, bude pryč. Ptají se mě na moje motivy atd. Vysvětlím jim své záměry a na čem chci pracovat. Bylo příjemné, že alespoň jevili zájem, Leonardo se mnou nepromluvil ani slovo kromě asi dvou pozdravů, což mu nemám vůbec za zlý, ale chybělo mi propojení s ním.Třeba mluvil jen shipibo a ne španělsky, nevím. Inés je 75, věnuje se řemeslu od 20, kdy podstoupila tři roky na dietách v lese. Často jezdí do Iquitos do nejprovařenějšího higher society centra Temple of Light. Mám peníze jen na týden u ní (nakonec 9 dní), ale jdu do toho, protože po té nemoci bych se rád dal pořádně dohromady a celkově se posunul dál a rád bych byl u někoho pořádnýho a neztrácel čas. Bude dieta s rostlinami a tři Ayahuascové obřady. Jezdí sem hodně ženy s ženskýma problémama + znásilnění atd. Kromě mě tu jsou jen tři ženský, na delších dietách.

První ráno přichází Inés v 7:30 a dieta začíná vypitím rostliny jménem Pion Colorado. Inés přede mnou postavila kýbl teplý vody a řekla ať piju, hodně. Tak jsem pil po litrech a po cca 15ti minutách řádně vrhnul, pak jsem pil dál a uskutečnil ještě vrh druhý, neméně intenzívní. Celá procedura trvala cca 25 minut. Pak byla snídaně. Večer při stmívání přišla Inés s tím, že dieta bude s rostlinou Tamamuri, když jsem si pak hledal účinky na zdraví, odpovídalo to tomu, co jsem jí napsal na papír ohledně záměrů. Poslala do Tamamuri icaro, léčebnou píseň. Poté zazpívala i do dýmky s Mapachem a prokouřila dýmem mě i mou chatku a já vypil Tamamuri.

V pět ráno mě budí hlasitý projev vesničana do mikrofonu. Žvatlá další dvě hodiny. V sedm ráno přichází Inés, jdu inhalovat pod deku rostlinu z hrnce. Příjemné. Dieta zde je mnohem náročnější, než předchozí cca tři týdny. Strava lehká, rostlinná, s občasným slepičím vejcem, malé porce. Žádné ovoce, kromě občasné trochy nasládlého banánu maduro na vaření, v palačince. Jídlo bylo pro mě problém, protože většinu týdne byla kuchařka nemocná a vařila jedna mladá žena a to nebylo dobré. Několik dní za sebou ráno jen suchá palačinka bez ničeho s nápojem z ovsa. K obědu např. vodnatá zeleninová polévka s těstovinama. Mockrát během týdne těstoviny, podle mě nevhodný jídlo na dietu. Ženský říkaly, že mám smůlu že jsem to zrovna takhle trefil, že jinak je to pohoda. Druhá kuchařka vařila dobře. Takže co se týče výživy, nebavilo mě to, za ty prachy, všechno ostatní super. Navíc po nemoci jsem měl extra hlad a chuť na výživný jídlo a proteiny, čehož se nedostávalo. Snil jsem o mrtvé krávě na talíři.

DSC00695

Ceremonie u Inés č. 1

Tarot: Zase Smrt. Doplňující karta Síla. Obě se opakujou. Kam to vede? – Velekněz (stejná karta jako když jsem se ptal na celý pobyt u Inés, než jsem sem přijel).

Inés je mocnější a vitálnější než Leonardo. Má krásné icaros. Zpětně musím říct, že byla ze všech šamanů nejlepší. Ale dražší na naše poměry.

Poté, co nastoupil fyzický pocit únavy po vypití trpkého šálku, začaly se rozvíjet vize, které nebyly nijak extra hluboké, ani vedoucí k zásadním prozřením, ale byly příjemné. Přišla Inés a zpívala mi osobní icaros cca půl hodiny. Bylo to úžasné, její píseň se mi vizualizovala před očima a viděl jsem její strukturu i to jak je poskládaná, vizualizace byla nasynchronizovaná na její zpěv a vše se měnilo dle jejího zpěvu. To icaro, jak jsem jej viděl a vnímal, bylo jako entita sama o sobě. Inés a paprsky energie, které do mě vysílala, jsem viděl i se zavřenýma očima (na psychedelikách je běžné vidění se zavřenýma očima a ve tmě). Přitom jsem cítil různé fyzické pocity po celém těle, např. jako doteky apod., podle toho, jak zpívala a co dělala. Pak zpívala ostatním. Nezvracel jsem. Občas jsem si zakouřil Mapacho, kterému jsem vzdával hold, jakožto letitému silnému spojenci. Celou ceremonii zakončuji tradičním rituálním převrhnutím kyblíku na zvracení, který je plný vody, hlenu, plivanců, nedopalků a popele, na sebe a na postel, dle staré jihočeské tradice. Odcházím spát do chatky.

Druhý den vstávám unavený a malátný. Poslední týden se mi zvyšuje únava a těžkost těla, den ode dne + tlaky když vstanu, že se musím něčeho chytit, abych nespadnul. Také jsem si nahmatal zvětšené uzliny v tříslech, hlavně napravo, kde mi šaman ve snu v Tingo Maria tahal ten bordel ven. Těžký detox. Byl jsem rozrušen ze třech útvarů na pravém varleti, tedy na straně výraznějších uzlin, abych následně zjistil, že to je jen od komárů, uff. Večer přichází Inés a opakuje proceduru s Tamamuri a Mapachem. Dělá to pravidelně obden.

Zdá se mi o palačinkách a druhý den máme k snídani hádejte co, palačinky. To ještě nevím, že to není poprvé ani naposled, ale že budou pořád, protože onemocněla kuchařka a že to je tedy předzvěst hladomoru. Plus se mi zdá o jedný osobě, ale na tenhle sen si vzpomenu až když čtu slovo podobné jeho jménu ve slovníku.

Je pro mě velkým zadostiučiněním nacházet se na místě, kde jsou rozšířené stavy vědomí, kouzla a magie naprosto normální součástí denní reality a kde člověk není za podivína, když o tom promluví.  Místo, kde jsou rostlinní učitelé legální a lidé je mohou používat k léčení.

DSC00716

Ceremonie u Inés č. 2

Tarot: Vůz + Císařovna

Sen: Jsem v domácím městě a lidé u řeky připravují velké množství voňavého jídla. Zvou mě, že mě pohostí. Jsou tam kuřata s brambory a další lahůdky typu quinoa a fazole. Vše je ale s chilli a solené. Vysvětluji, že jsem na dietě a nesmím chilli, sůl a tuk a zda bych mohl dostat jen čistě quinou a fazole. Chlapík se na mě podívá s opovržením, že mi to přece nemůže ublížit a že jsem divnej. Mám stejný pocit jako v reálném životě, kdy se setkávám s nepochopením na dietě. Podléhám a dávám si normální jídlo. Připadám si jako kdyby mě zkoušeli duchové, co se týče mé vůle.

Ceremonie:

Přicházím do ceremoniální maloky, připravím si oltář, pak na chvíli usnu, jak už se stává mým zvykem, ale vzbudím se přesně v momentě, kdy se nalévá Ayahuasca a jsem na řadě abych šel pít 🙂  S Inés jsem mluvil před ceremonií u mě v chatce když mi zpívala, o tom, že bych dnes chtěl pít víc a dát si poctivý ponor do žumpy mého podvědomí. Dává mi hodně. Zhruba půl hodiny je ticho. Když medicína začne tělesně účinkovat, Inés začne zpívat. Myslím, že jsem pak zase chvilku spal. Halt zmáhá to. Z ničeho nic mě probudí černobílé vize jakýchsi obdelníkových struktur, které připomínají dveře a zároveň domino, a které se přede mnou začnou rychle skládat do geometrických vzorů, jsou tečkované a mají to klasickej Aya DMT vzhled- takhle to většinou vidím, černobíle, než se to rozjede. Dochází mi, že pocit v ústech na výletech, kdy cítím v puse takové malé kuličky, tak že to jsou tyto kuličky, které nyní vidím. Nevím přesně co to znamená, kdyby někdo věděl, napiště. Potom přijde bytost, jejíž vzhled nemůžu prozradit, a pozve mě dál do jedněch z těch dvěří, které přede mnou drží otevřené. Procházím jimi a přitom se zvedám a jdu močit. Když otevřu oči, realita kolem je již proměněná v DMT svět. Mou pozornost upoutávají precizní geometrické struktury velké maloky, ve které se nacházíme a dřevěný chodník se zábradlím vedoucí do kadiboudy, který vypadá velmi high-tech a futuristicky. Vyprazdňování se na high tech vesmírných UFO záchodech je pro psychonauty běžný jev 🙂 Přitom zní srdečné, silné zpěvy Inés. Když si zas lehnu, pocity a vize se rychle zesilují. Při přikrývání se bílou přikrývkou se všude rozprostírá její struktura a běloba, až přes vize nevidím. Jsem překvapený silou medicíny. Potom začíná jít do tuhého. To už tu dlouho nebylo, že 🙂 Emocionální toxiny a jedy těla se vylučují, tělo je v naprosto sedativním a unaveném stavu léčení, ale mysl jede na plné obrátky. Jsou mi předhazovány moje hříchy a morální provinění, na zrcadlo, před kterým nelze uniknout. Bláhová snaha utéct vynořujícím se materiálům, vede totiž maximálně tak k bad tripu a šílenství. Proto neuhýbám. Přitom přichází onen důvěrně známý pocit z psychedelických dávek: „Proč to dělám? Kam to vede?“ – pochybnosti založené na strachu ega, které je vystrašené z toho, že by se mohlo totálně rozpadnout. Strach z toho, že bych mohl tuhle cestu projet, onemocnět, zešílet, umřít. Aneb typická ego hra vyšších dávek, kdy ego ještě není mrtvé, má sílu žbrlat a vyžaduje si pozornost. Ale později se uklidňuji a koncentruji, opírám se o své zkušenosti a víru v léčebný Proces, a tyto vize, včetně tragických pohledů mé rodiny typu „my jsme mu to říkali ať si nezahrává“ + „no vidíte, tak se nakonec zbláznil, jaká tragédie“, překonávám, zas tak horký to není, tedy pokud člověk nepřitápí iluzivnímu problému umírajícího ega svou vystíhovanou pozorností. Včera jsem měl pochybnosti o tomto centru, nyní se omlouvám za svou podezřívavost a děkuji za tuto lekci. Přitom jsou mi do svědomí vmetena další témata, celé to má podtón jakýchsi archaických morálních zákonů, z dob kdy ještě platila nějaká spravedlnost, je zde také nádech křesťanského Desatera a zásad, které obecně přicházejí do mého života a nabádají k životu v čistotě. Když se rozebírá např. nějaká moje slabina, mám to i s poučným videem, kde vidím minulé inkarnace, kde můj život končí nemocí/ smrtí takovou, která odráží morální či jinou slabost onho života a s jednoduchým poučením ve stylu „nebuď dement a nedělej tyto chyby“. Jednoduché, efektní, někdy děsivé. Zvracel jsem hodně všechno ven. Hrozně dlouho jsem v těchto náročných stavech očekával, že mi přijde zazpívat Inés, která už ostatním zpívala, ale ke mně nepřicházela. Tak by mi pomohlo její icaro, říkal jsem si. Když jsem to druhý den u snídaně říkal ženským, smály se mi, že u mě Inés byla a zpívala cca půl hodiny, ale že já jsem byl tak „spaced out“, že jsem jen ležel rozplácnutej jak mrtvola miliony světelných let daleko a občas vzdychnul.

DSC00766
tripreport

Potom jsem se sklidnil a začalo mi být dobře, nejtěžší fáze očisty byly za mnou. Přicházely vhledy a prozření. Nejdůležitejší byla tato formule: „Kvalitu Jedu lze změnit v Medicínu jeho proměnou skrze Lásku“. Asi to zní jako největší hippie new age klišé a věc očividná, ale důležité pro mě bylo, že jsem to chápal nejen na racionální, ale i na hluboce emocionální úrovni, jakoby se mi otevřelo srdce dokořán a já byl schopen mnohonásobně více vysílat a přijímat lásku. Problémy a jedy nahlédnuté z této perspektivy znovunalezené sebelásky vytvářely neuvěřitelný potenciál k růstu a zdraví. Začal jsem se od srdce smát, jak je to jednoduché, ale jak snadné je se zase ukotvit zpátky v silných, navyklých strukturách ega a pomalu tyto věci zapomenout. Klid, který hledám, mě naprosto prosytil. Když jsem dělal hluboké dechové cvičení, dýchal jsem klidně jako nikdy. Dieta a Ayahuasca způsobily návrat ke zvířecí bdělosti a instiktům a odstranění mnohých civilizačních a sociálních nábalů a programů, které akorát zaslepují. Občas zazněla určitá hmyzí frekvence, která mi brnkla na centra v mozku a tento pocit zvířecí bdělosti byl nakopnut, jako když přidáte plyn na motorce. Vzpomenul jsem si zas na teorii McKenny o tom, jak hmyzí vibrace ovlivňují produkci DMT v přírodě. Ještě odpoledne jsem si říkal jak je ten proces těžký, měl pochybosti o tomto centru a ego utíkalo k představám o světských slastech a normálním životě a jídle. Teď tu byl mír, napojení na Matku Zemi, která mě chovala a já jí miloval. Právě o tomto je ta karta Císařovna. Později jsem měl chuť zakouřit si Mapacho. Když jsem ho zapaloval, nehořelo. Odtrhnul jsem kus a zkusil to znova. Zase nic, jakobych se snažil zapálit kov. Tohle se mi nikdy za cca 9 let průběžného užívání mapacha nestalo. Tabák promluvil ve smyslu, že mám již předtim, než k němu přijdu, být co nejvíce ukldněn a vědomý. Je obecně známo, jak těžké je s Tabákem udržovat dlouhodobý udržitelný vztah. Proto je největší nesmysl a cesta k nemoci kouřit ve stresu, jelikož Tabák sice uklidní, ale dopad na tělo je těžký. Mapacho se nešlukuje, vstřebává se skrze dutinu ústní. Na ukončení kouření toxických průmyslových cigaret je dobré nastolit kvalitní vztah s Mapachem a vypít si ho při ceremonii. Ayahuasca může také pomoci, ta je v léčení závislostí expertkou.

„Když si s tím budete zahrávat, dostane vás to.

I když s tím budete jenom koketovat a klouzat se po povrchu, jednou vás to dostane“.

„Pokud nedokážete překonat zvyk kouření, nejste žádný rostlinný doktor a měl byste se přestat snažit jím být. Podívejte se skutečnosti do tváře, chybí vám Sluneční sůl. A také si uvědomte, že vepředu číhají ještě mnohem větší nebezpečí. Navíc bych byl nerad zodpovědný za váš pozdější ústup z cesty, který by patrně byl velmi žalostný. Budete se dusit na úrovni mořské hladiny, což je dno vzdušného oceánu“.

Nápis na zdi: „ Kouření je umírající umění“.

  • Dale Pendell

Další den se konečně po třech dnech, kdy byly suchý palačinky a vodnatý polívky, vrátila kuchařka, ou jé. Odpočinek.

Tento den jsem měl rekordní počet snů. Když jsem se před deseti lety intenzivně zabýval lucidním sněním, vedl jsem si snový deník a poctivě trénoval techniky, zapamatoval jsem si max. 8-9 snů za jednu noc. S pročištěným vědomím na dietě jsem si jich zapamatoval 13. Můj letitý sen chodit spát brzo a pravidelně vstávat se svítáním je zde v Peru realitou a je to skvělé. Před obědem přišla Inés a dala mi Tamamuri. Ceremonie prý bude následující den – Štědrý den. Ptal jsem se Inés na význam mé vize a na bytost, která mi na Ayahuasce přišla otevřít dveře do hypervesmíru a já následně vstoupil do takových hloubek své mysli. Rozzářili se jí oči, zeširoka se usmála, řekla že se mi ukázal duch Tamamuri a políbila mě. Měl jsem radost.

Cítím se mnohem víc vnímavější než obvykle a také víc motivován. Několik hodin denně studuji španělštinu, kterou jsem těžce zanedbával. Dokonce i paní učitelka z gymplu, která občas suplovala naší učitelku, mi byla nedávno vynadat ve snu, že jsem se měl líp učit. Jsem si jistý, že kdybych měl na hodiny Petru, nejkrásnější učitelku na gymplu, konstatně, moje známky by byly úplně někde jinde.

Štědrovečerní ceremonie

Ráno, když se zakusuji do vytoužené snídaně, na mě volá z dálky Maria ať nejím a jdu do chatky, že mě čeká rituální ukončení hlavní fáze diety. U chatky je Inés. Zazpívá icaros do dýmky, provede okuřování. Pak jdu za ní po cestě do ceremoniální maloky. Za mnou jde mladá dívka a průvod ukončuje David, manžel Inés, který bubnuje. Do maloky mě vede ona mladá dívka za ruku. Ten moment mi připomíná vizi Tamamuri na Aye. Zakončujeme hlavní fázi diety s Tamamuri. V maloce na mě čeká obří mísa ovoce. Dostávám nejprve sůl a trochu chilli. Pak dostanu instrukce na další dietu, tedy na další týden a půl (jídla která smím a nesmím) + další měsíc žádný sex atd. Potom, co jsem snědl takovou haldu ovoce po tak dlouhé době téměř bez cukru, se dostavil stimulující, intenzivní pocit nárůstu energie, jako po nějakém silném stimulantu. Zajímavá zkušenost, ty abstinenční příznaky odvykání na cukr a také jeho kolísání v krvi.

Ceremonie:

Tarot: Slunce + Viselec

Začátek ceremonie kopíroval přesně tu předešlou, do detailu. Zase jsem usnul a zase jsem se probudil těsně předtím, než jsem byl na řadě na pití. Později se začaly přede mnou zase skládat obdelníkové struktury, podobné dominu a dveřím. Rozdíl byl v tom, že toto sezení bylo velmi poklidné a nerozjely se tak mocné stavy. Výhodu to mělo v tom, že když mi Inés s Davidem zpívali osobní icaros, mohl jsem se plně soustředit, narozdíl od minule, kdy jsem byl rozpláclý miliony světelných let daleko. Seděli jsme naproti sobě ve tmě, jejich obrysy byly černé jako noc, protože svit měsíce přicházel z druhé strany, za jejich zády. Jejich zpěv mě dostával do hlubšího tranzu, kýval jsem se do rytmu a oni se také pohybovali, s tím, že Inés dělala různá gesta, magické pohyby, nebo se kroutila jako had, či se přibližovala hlavou ke mně. Druhá píseň byla speciální, protože sloužila k zakončení diety, k ochraně a bezpečí. Když člověk v takto sensitivním stavu vyjde do normálního světa, leccos by se mohlo přihodit. Když dozpívali, Inés mi dělala něco na temenní čakře, co jsem pochopil tak ji nějak uzavírala, pak mě namazala ochrannými rostlinnými vodami (contra- brujerie, proti černé magii, ochrana, očista atd.), poprskala mě jimi, vysála mi něco z hlavy a promazala mi ruce, přičemž mi dvakrát silně zatlačila do každé dlaně- měl jsem pocit jakoby mi zapečetila energetické okruhy. Skvělá zkušenost. Pak už se mi nic extra zajímavého nedělo, kromě vize, kdy jsem viděl sám sebe z třetí osoby za zavřenýma očima, obraz se začal vzdalovat a byla mi ukazována jakási zvířecko- hmyzí hierachie bytostí, které se morfovaly z jedné formy do druhé, obraz se dále oddaloval a stoupal, až to došlo k vysokým božstvům. Viděl jsem také Shipibské kříže atd.

Druhý den jsem odjel směr Tarapoto, se slušnou porcí Ayahuascy na osobní ceremonie, jelikož je mi doporučováno po této dietě nějakou dobu nepít s nikým. Mohlo by to narušit těžce vypracovanou dietu. Energie ostatních lidí by mi mohla uškodit a stejně tak práce jiného meastra a jeho rostlinných spojenců by mohla být v rozporu s prací Inés a Tamamuri. Sám pít můžu. Jedu tedy do jedné malé vesnice cca tři hodiny od Tarapota, která mi byla doporučena a kde sídlí jeden šaman, se kterým jsem měl původně v plánu pít, ale to budu moci až za x týdnů. Do té doby mám v plánu být sám na dietě, ubytovat se u jedné rodiny a pít sám.

Ayahuasca po sedmi letech

Hory byly příjemné a svěží, podstoupil jsem další Kaktusové ceremonie a lezl jsem, ale věděl jsem, že můj čas v Peru je omezený- a hlavně, přitahovala mě Ayahuasca, se kterou jsem měl jediný kontakt před sedmi lety v ČR. Bylo načase pohnout se konečně do džungle. Měl jsem namířeno do Tarapota, ale lidé v Huarazu mi dali tip na komunitu poblíž Tingo Maria (což je po cestě), kde se dá dobrovolničit, pěstuje se tam káva, kakao, koka apod., cvičí se jóga a pije Ayahuasca- a to jsem přesně chtěl. Tingo Maria je město na pomezí hor a džungle, mimochodem prý centrum nejlevnějšího koksu a trávy (ani jedno mě nezajímá). Cesta horama byla šílená, ale dojel jsem. Můj první kontakt s džunglí. Dal jsem si Kaktus  v pralese u jeskyní obydlených ptactvem a netopýry, neskutečné zvuky, mrzelo mě, že rekordér jsem měl na hostelu. Přijít z hor do džungle byl zvláštní pocit, kamarádka to vystihla takto: „Dojdeš do pralesa a budeš sa cítit jak v New Yorku niekde na námestí” – a bylo to tak.

dsc006121

dsc006271

dsc00624

dsc00642

dsc00644

Šel jsem do komunity a po cestě u laguny, kde jsem se chtěl vykoupat, jsem potkal dvě dívky z komunity a ty mě nasměrovaly a upozornily na to, že v laguně někdo zrovna utonul a hledají tělo. Tak jsem se nevykoupal a šel jsem ve vedru cca hodinu dál do kopce a lesů. U komunity jsem potkal další dvě holčiny, který tam zrovna sbíraly místní houbičky. Když jsem přišel posléze do kuchyně, další dívka je tam nakládala do medu. Začíná nám to pěkně, říkal jsem si. Místo celkově vypadalo velmi příjemně.

dsc00648

dsc00649

dsc006581
Psilocybe cubensis

Šéfík komunity, L., je sympatický chlapík menší postavy se smyslem pro humor, rychle jsem si jej oblíbil. Typický den vypadal následovně: ráno vstaneš, v sedm jóga, pak snídaně, práce různého druhu, jako např. kopání, sázení rostlin, práce s mačetou, sběr plodin atd. Odpoledne/ v podvečer se končí. Jednou týdně o víkendu Ayahuasca. Žádná elektřina nebo tekoucí voda. Jídlo v rámci vegetalistické diety, které jsme si obstarávali sami. Takže klasika: žádnej cukr, tuky, sůl, maso, koření, chemikálie, mléčné výrobky, sexuální stimulace, alkohol, stimulanty atd. atd.

Další večer proběhla hudební a mapachová ceremonie v maloce, kde nám kolumbijec André aplikuje Ambiru, Tabákovou medicínu ve formě slané polotekuté tmavě hnědé pasty, kterou slíznem ze hřbetu ruky. V noci se mi zdál následující sen, který byl jakousi předzvěstí budoucích událostí: Jsem na nějaké ceremonii a šaman mi tahá z pravé strany břicha nemoc. Přitom jsem ve velmi silném stavu rozšířeného vědomí a naříkám. Ve snu vnímám napojení nemoci na staré trauma. Potom mi šaman říká následující “Proč se ty, muž tvé velikosti, zabývá tak nízkými energiemi?” a zmiňuje to, že studuju práci Aleistera Crowleyho. Nikdy jsem se nepovažoval za thelemistu ani jeho následovníka, prostě mě jen baví ho studovat a především jeho Tarot. Ale vždycky jsem si říkal, že tenhle směr není pro mě a zavání mi to černotou. Neodsuzuju nikoho kdo na tom ujíždí, jen to prostě není pro mě, abych to bral jakou svou cestu. Sen překvapil.

dsc006622

dsc006631

dsc006651

Znovu Ayahuasca

Jsem zde třetí den, ráno začlo klasicky jógou, poté se pokračovalo mapachovou ceremonií, abychom se očistili a připavili před Ayahuascou- každý šel ven a L. mu nalil do každé nozdry hodně mapacha. Přemýšlím o dnešním snu, kde jsem viděl mou rodinu v minulosti. Můj otec seděl mladý a vitální na motorce a agresivně jí tůroval a vypadal trochu macho, plný života a síly a dravosti. Máti jsem neviděl a mám za to, že ona mi ten sen ukazovala. Brácha byl naprosto klidný a bezproblémový. Já jsem byl uřvaný, opuchlý, neštastně vypadající buclatý děcko s oteklým obličejem a kožníma problémama. Zajímavá regrese do dětství, která mě nutí zamýšlet se nad minulostí a rodinným rámcem, což je vlastně hlavní věc, kterou na psychedelikách a medicíně dělám- v podstatě jsem zaseklý stále na biografické úrovni. Ano, viděl jsem hodně, cestoval časem, viděl vznikat a zanikat vesmíry, navštěvoval různé dimenze a mimozemské entity, zažil satori a transcendoval ego, ale stále se nacházím na úrovni svých problémů, minulosti, rodiny a její karmy a vztahů- a očistit tyto oblasti je pro mě nyní hlavní priritou, abych se mohl posunout dál.

Zpět k ceremonii. Ta pokračuje s Rapé, což je Tabáková medicína kterou již znám z ČR, tu nám zprostředkovává zase kolumbijec André. Jsem rád že se tu s Rapé pracuje. Každému je vstřelen tento Tabákový prach trubičkou nosem přímo směrem na čelní laloky. Poté nám André znovu aplikuje Ambiru. Zpívá se během celého dne. Vlastně vždycky se tu zpívá, líbí se mi jak se v jižní Americe více zpívá. Každý posléze dostal kus Mapacha, všichni jsme jej trhali a dali nakonec k oltáři, byla ho hromada. Dostali jsme ho ke žvýkání, množství bylo celkem enormní- měl jsem plné obě dlaně. Udělali jsme kouli a tu jsme začali žvýkat. Cca hodinu jsme žvýkali a modlili se. Vždy po nějaké době jsme zažvýkali se záměrem a polkli. Lidé pomalu začínali zvracet. Nakonec jsme zažvýkali 14x a polkli, přesně v tu ránu jsem se poblil a všichni jsme zahrabali vyžvýkaný Tabák s děkováním do Země. Během celé této ceremonie jsme se propojovali s elementy a prosili o léčení, čištění vztahů a léčení rodiny atd.

Večer byla Ayahuasca. Dostal jsem nejvíc Ayahuascy ze všech, ještě s jedním Lebanoncem. První kalich byl silný celkem dost, ale časem jsem zvládnul i druhý. Chuť nebyla špatná, jelikož jí vařili dva dny před mým příjezdem, takže ještě nestihla zfermentovat. Již po prvním kalichu přicházely výjevy z dětství, konkrétně z dětského tabora, kde jsem rozbil houpačku. Po druhém kalíšku jsem zbytek noci řešil převážně vztahy, které jsem měl možnost nahlédnout z vyšší perspektivy, pracovat na odpuštění, uznat své chyby a nemít skrytý hněv. Bohužel sociální kontext sezení mi nedovoloval pracovat s těmito vynořujícími se materiály tak, jak by zasloužily, jelikož lidé se nahlas bavili, zpívali a moc se kecalo. Na tom jsem se shodnul i s Lebanoncem, který měl také víc a i s pár ostatníma lidma. Ale i tak to bylo krásné setkání s Ayahuascou po dlouhých letech. Nicméně míň tlachat a víc makat, když už je taková příležitost, mi vyhovuje víc. Nebo alespoň držet vnitřní prostor maloky pro ty, kteří chtějí makat a ven můžou jít ti, kteří se chtějí socializovat. Velmi mi to připomínalo DMT výlety.

dsc006671

dsc006681

dsc006691

dsc006701

Kakaová a Ganja ceremonie

Zjištění další den, že se bude konat Kakaová ceremonie, mě jako milovníka Kakaa velmi příjemně překvapilo, vždycky jsem jí chtěl zažít. Vedla jí žena z Limy, Patricie. Nachystal jsem dříví na vaření Kakaa, ale večer jsem bohužel prospal jeho samotnou přípravu. Ale zkrátka se upražilo na ohni, oloupalo, rozemlelo až vznikla pasta a následně vařilo s vodou, kokosem, vanilkou a hřebíčkem. Vzbudili mě, přišel jsem do ceremoniální maloky, kde už dokola seděli lidé a uprostřed byl obří hrnec s Kakaem, krásný to pohled. Po úvodních slovech, modlitbách s písních se do Kakaa přidal med a každý dostal rozměrnou misku tohoto voňavého, božského nápoje. Už asi v půlce misky bych byl uspokojen, ale to že toho bylo tolik bylo dobře, chuť byla skvělá a v těle narůstal příjemný pocit rozkoše. Dalším překvapením bylo, že tato rozkoš se měla ještě znásobit podáním Marihuany. Nabila se obří dýmka a ta se nechala kolovat. Velmi jsem omezil během let konzumaci této rostliny a pár měsíců jsem již nehulil s tím, že tuto rostlinu budu užívat pokud vůbec, tak pouze rituálně. Jelikož koncept byl rituální a němělo to chybu, přijal jsem s radostí kolující dýmku. Výsledkem těchto medicín byl srdečný stav mysli a extatický pocit v těle, užíval jsem si to, zpívalo se, připadal jsem si jako na oslavě plyšových medvídků a všechno bylo jak zalité cukrovou vatou. Tančili jsme a pokučovali mapacho. Smál jsem se.

Další den makačka a v úterý jsem se vydal do Tingo Maria, abych nakoupil jídlo pro komunitu. Dal jsem si městské jídlo, asi víc než bych měl vzhledem k dietě, protože porce k večeři byla velká a jelikož jsem to jídlo neznal, dostal jsem bohužel nějakej zvířecí žaludek. Střevní problémy mě v lehčí formě provázely již nějakou dobu. Vrátil jsem se v noci.

Nemoc

Ve středu přišel zlomový den. Přes den těžká práce s mačetou, čištění koryta říčky a vegetace kolem, aby se tam mohla zasadit Ayahuasca. Po práci jsem si dal ještě nějaké kalistenické cvičení abych se dodělal. Když jsem přišel do komunity, už mě nějak divně začaly pobolívat svaly, nemluvě o masívních větrech, kterými jsem také trpěl. V neděli přijela nová parta lidí, jejichž chování mi nebylo vždycky sympatické. Vědělo se, že jedou v cracku, což si tady v komunitě nemohli dovolit, jelikož je tam zakázáno konzumovat jakékoliv drogy mimo medicíny. Nicméně si to nahrazovali trávou a houbama, co rostou kolem, což by nevadilo, spíš způsob jejich konzumace mi nepřišel příliš uctivý. Spal jsem s nima v domě. Já nic nekonzumoval. Začalo mi být hodně rychle hodně špatně. Pak se to rozjede, když přijde schizofrenická žena, která taky nedávno přijela, a spustí na jednoho mladíka hodně těžké energie a vypadá jakoby v sobě měla démona. Stojí přímo vedlě mě a jde z ní velmi negativní energie. V tom stavu oslabení jakobych od ní něco chytnul a můj stav se začal rapidně zhoršovat. Začal jsem se celý třást jako nikdy v životě, neskutečná zimnice, bolesti svalů, v noci vysoká horečka, bylo mi na zdechnutí. Říkal jsem si, že to vzhledem k žaludečním problémům bude nějaký parazit, ale byl jsem celkem vystrašenej že to bude něco vážnějšího vzhledem k intenzitě symptomů. Prděl jsem nechutný smradlavý větry, že jsem se z toho málem poblil, a to je co říct. Taky jsem pak začal zvracet a přišla silná sračka. V následujících dnech jsem se několikrát na férovku posral, neschopen to udržet (ano, velmi si užívám tyto popisy). Nulová síla, bledost, vyčerpání. Do nemocnice bych skoro i šel, ale nebyl jsem rozhodnně schopen chodit takovou dálku a věděl jsem že dokud neumírám nepomůže mi to, takže jsem to chtěl vyležet. Při této horečce jsem měl regulérní vize, rostoucí lysohlávky morfující se do UFO talířu, tu vizi už jsem zažil dříve, jak z McKennovo knih. Další dny mi bylo hrozně.

V pátek mi bylo o něco líp, uvařil jsem si Mapacho na pročištění a přestěhoval se do jinýho domku. Pořád mě bolela hlava a byl jsem slabý. Večer Rapé, pak únavný sny jako noc předtím, opakující se motivy. Probudil jsem se po půlnoci totálně upocenej, s hnusnou toxickou pachutí v puse (a taky s vysokou kyselostí v puse, jakoby mi někdo nalil do úst citrón) a nemilým žjištěním, že boláky, které mi vyrostly po celém dolním rtu, na dásních i na jazyku, se zvětšily. Podobně jsem to míval v dětství, od tý doby takhle moc nikdy. Napadlo mě hned, že dolní ret bude asi tlustý střevo a imunita -a obojí teď dostává zabrat jako dlouho ne. Vypil jsem Mapacho ve dvě v noci. Skoro jsem nespal do rána, bylo mi blbě a nešlo zvracet. Ráno mě vzbudila schizofrenička se svou scénou, kterou rozjížděla na manžela, mlátila se do hlavy atd., zase ta její energie, to už jsem byl docela dost naštvanej a řekl jsem jí svý, totálně slabej s pocitem na zvracení. Pak jsem šel do řeky se vykoupat a pro vodu, a napil jsem se vody abych se vyblil, což se stalo a ulevilo se mi. Řešilo se, zda schizofrenička (je divné jí takto označovat, ale jméno si nepamatuju a ani bych jej nechtěl psát na internety) bude pít Ayu, což nakonec L. zavrhnul, kvůli křehkosti její rodiny (bylo tam i dítě) a já ho chápu, tu jeho zodpovědnost. Jsem pořád slabej, nemám pořádně co na jídlo (včera nepřijel dolů do civilizace truck s jídlem) a večer Ayahuasca, do které vkládám naděje. Prosím jí, ať už jsem zdravý a že chci pokračovat ve svém procesu.

dsc006742

dsc006722
Liana u maloky

Liána Smrti – Smrt a Nemoc – Hluboké léčení

Tarotová karta na ceremonii stejně jako na celou cestu do Peru byla Smrt.

Bylo mi jasný, že to bude náročná ceremonie, vzhledem k mému zdravotnímu stavu, a vzhledem k tomu, že jsem od středy pořádně nejedl a moje tělo nevstřebává kvůli tekutému průjmu živiny atd. Ale věděl jsem, že to prospěje. L. se mě zeptal kolik chci, řekl jsem, že pořádně silnou, tak mi dal hodně. Během cca 10 – 15 minut, kdy byli všichni ještě naprosto v klidu, jsem začal silně tripovat, jako bych vykouřil kvanta DMT. Intenzita a abnormální rychlost působení mě velmi překvapila. Vize mě totálně pohlcovaly, viděl jsem jakési modrobílé loutkové výjevy. Šel jsem do těžkého výletu, věděl jsem, že půjde do tuhýho a když už to bylo moc, vyloženě badtrip, ohlásil jsem to- když už je to skupinové sezení, tak jsem si říkal, že je dobré informovat okolí a dostat podporu. Před týdnem jsem měl dvakrát tak vysokou dávku a i když to bylo hluboké, ustál jsem to úplně v pohodě- teď jsem tripoval 10x silněji a ztrácel se. L. přišel, posadil mě ke zdi, dal mi vodu a řekl ať dýchám zhluboka a že to je medicina. Intenzita byla vyšší a vyšší a začal jsem zvracet, s tím že jsem si připadal extrémně nemocnej, na pomezí smrti a bez síly a jakobych zvracel nějakého démona, čemuž odpovídaly i zvuky zvracení. Zvracel jsem totálně kyselý obsah, dusil jsem se přitom jak to bylo kyselý, jako bych vypil deset litrů citronového koncentrátu. Poslední dny jsem požíval více citrónu abych si čistil vodu a teď mi došlo, že moje tělo při nemoci není schopné ho správně strávit a že mám plný žaludek kyseliny. Navíc jsem si neuvědomoval, že citron není vhodný při dietě, ale cítím, že probém byl spíše co se týče metabolismu citrónu při nemoci. Už při mapachu noc předtím jsem tu chuť cítil, ale teď jak jsem zvracel, tak mnohem více. Myslím si, že právě proto, jak moc kyselosti bylo v mém těle a žaludku + samozřejmě aktuální nemoc, byla Ayahuasca takto silná a působila abnormálně rychle, jelikož alkaloidy se trávily mnohem rychleji díky extrémnímu pH v těle.

Celý výlet byl o blízkém setkání se smrtí a nemocí. Takových výletů jsem zažil v životě několik a vždycky mě hluboce zasáhly. Smrt již není jakýsi abstraktní pojem, ale realita, člověk si připadá jako když opravdu umírá. Velmi jsem prožíval fyzický aspekt smrti – moje tělo bylo ničeno v různých inkarnacích, údy drcené, tělesná schránka rozsekaná, probíhaly různé výjevy z nemocnic, bojišť apod., empatie a soucit se všemi trpícími na celé planetě a s údělem křehkého člověka žijícího v duální, fyzické realitě. Byl jsem hnijící umírající tělo v rozkladu, s různě znetvořenými končetinami a cítil jsem pach smrti a hniloby. Opakovaly se vize které znám z předchozích tripů, výjevy z válek a koncentračních táborů. Tyto vize trvaly a trvaly a já zase zvracel. Nijak jsem nevyváděl, prostě takhle to s medicínou chodí, jen jsem ležel v jakémsi téměr katatonickém stavu. Když se mě někdo na něco zeptal, jen jsem vzdychnul nebo něco zamumlal na odpověď. Slabost. V určitou fázi tripu jsem řešil co můžu mít za nemoc a trochu jsem schízoval, že možná žloutenku a vyptával jsem se v tomto iracionálním stavu lidí na symptomy. Znepokojilo mě, že L. mi řekl, že tam lidi se žloutenkou měl, ale uklidnilo mě, že symptomy jsou jiné. Pak jsem dál ležel se zavřenýma těžkýma očima. Sofie, francouzka, byla průběžně u mě a působila na mě svou energií jako anděl. Sálala z ní láska, pochopení a empatie a byla krásná. Jsem si jistý, že z ní bude mocná terapeutka. Druhý den říkala, že ve mě viděla sama sebe na jejím předchozím těžkém sezení. Takhle nás učí rostliny empatii a sounáležitosti, jsou to dary. Hodiny jsem ležel v téměř mrtvolném stavu a snažil se zregenerovat zpět. Což se samozřejmě po pár hodinách stalo a já se po nějakých těch rozhovorech odporoučel na záchod s očistnou sračkou a slabý usnul.

V neděli mi bylo lépe, jak jinak, hodně pomohlo konečně pořádný jídlo, ze kterýho tělo vstřebalo konečně energii, průjem pokračoval, ale cítil jsem, že vše je na dobré cestě a brzo budu OK. Bylo pěkné sdílení prožitků v kruhu. Tak jsem zas o něco pokornější, protože tenhle tejden, to jsou sakra nakládačky. A vida jak celá zkušenost z tohoto místa a nemocným břichem odpovídá mému úvodnímu snu o ceremonii, kde řeším nemoc břicha, že?

Další dny jsem regeneroval.

Ve středu, den před plánovaným odjezdem, jsem tušil že by bylo dobré dát si závěrečný Kaktus. Připojili se další tři lidé. Byl to pro mě významný den, jelikož jsem cítil, že z nejhoršího jsem venku a Kaktus krásně završil fázi healing procesu tady v komunitě, přesně po týdnu od začátku nemoci. Večer jsme pražili, drtili a jedli Kakao u ohně, udělali si fazole a všechno bylo fajn. Saana, dívčina z Finska, nemocná a s rozjetým Ayahuasca procesem z jiné komunity (kam nyní zrovna jedu, San Francisco, Pucallpa) potvrdila stejnou věc, a to že Kaktus jí také završil fázi nemoci. Jelikož L. oznámil, že chce vyklidit komunitu a dát si relax s rodinou, zbyli jsme tady jen 4. V noci už jen dva. Druhý den jsem přesně po čtrnácti dnech odjel. Jedu dál za Ayahuascou.

dsc006831

dsc006841

dsc006891