DSC02054

Zéland – psychedelický roadtrip po jižním ostrově – část první

Po čtyřech měsících na Zélandu jsem začátkem května konečně vyrazil na dlouho očekávaný roadtrip na jižní ostrov, doteď jsem bydlel v New Plymouth na severním ostrově. V práci jsem měl třítýdenní volno. 14 dní dobrodružství začínalo. Vzhledem k absenci povinností a volnu v práci jsem plánoval ostrov poznávat i pomocí rostlinných spojenců.

1. den
Výjezd
Po cca 5 hodinách spánku jsem vyjel směr Wellington. 4,5 hodin cesty jsem dal s jedinou přestávkou na toaletu a ocitnul jsem se na trajektu. Plavba trvala 3,5 hodiny. Pak další tři hodiny jízdy k Motuece za mými kamarády, se kterými jsem jel v únoru na festival v Golden Bay (report zde: http://mantis-triptofun.eu/2018/05/27/worlds-end-festival-2018-golden-bay-new-zealand/). Přijel jsem za nimi v noci do karavanu kde bydleli po sklizních, unavený, ale šťastný, že je zas vidím.

DSC01933

2. den
Uvařený auto, DMT v ancientním lese, smaženice
Nákup věcí na roadtrip, nějaké vybavení a jídlo. Poté cesta na známý tajemný kopec s vyhlídkou, jehož jméno jsem zapomněl. Stoupání bylo tak strmé, až se uvařilo auto, takže jsme dál pokračovali pěšky. To se vyplatilo, došli jsme do prastarého lesa a posadili jsme se do mechu mezi spousty různých malých houbiček. Zakouřili jsme si Changu a fraktální stromy rostly před očima. Po cestě nazpět jsme nasbírali hlívu. Na závěr výletu nesmělo chybět drama – na cestě před námi ležel obrovský balvan, který tam očividně spadnul chvíli před tím, než jsme tam jeli. Odvalili jsme jej a jeli domů. Uvařil jsem smaženici z hlívy, všem chutnala. V noci jsem se poblil a posral. Určitě si říkáte, že to bylo z tý houby, ale nikomu jinýmu nic nebylo. Halt necítil jsem se v poslední době moc optimálně.

DSC01935

DSC01938

DSC01945

3. den
Abel Tasman trek začíná
Chtěl jsem vyrazit na populární trek Abel Tasman a po týdnech vedra jako naschvál začalo pršet.  Nejen ledajaká přeháňka, ale prý arktická bouře, aby toho nebylo málo. Pár lidí mi psalo jak na tom jsem, že jsou toho plný média a ať si dávám pozor. Já jsem na netu viděl, že to v Abel Tasman zas tak divoký naštěstí nebude. Do toho mi kámoš psal, že na ceremonii dostal informaci, ať si dávám pozor na skály, oceán, útesy, možná surfování. V tu samou dobu mi psal druhej kámoš, ať si dávám pozor na surfování. Tak jsem si teda dával raději pozor.
Jako správný tramp jsem vyšel včas, ve tři odpoledne. Měl jsem půjčený pětikilový prvorepublikový stan, moderní ultralight equipment víšco. Ale pak jsem si ho potěžkal, zvážil i počasí a blížící se arktickou bouři a i když to nerad píšu, vyměknul jsem a nechal ho v autě a zamluvil jsem si chatu. Dobře jsem udělal, stejně nikdo po cestě ve stanu nespal a nemusím to tolik hrotit. Trek vede celou cestu po pobřeží, lesy, pláže, voda a je velmi vyhledávaný. Naštěstí jsem jel po sezóně a vyhnul se jak lidem, tak i Němcům. Do chaty jsem dorazil za tmy.

DSC01950

DSC01959

DSC01960

DSC01961

4. den
Pochod s Kaktusem
Vstával jsem za úsvitu, připravil jsem si věci, nacpal dýmku tabáčkem Mapachem, udělal svoje typický rituály před vstupem do změněného stavu vědomí a u pláže jsem vypil Kaktus nalačno. Udělal jsem field recording zpěvu ptáků a zvuků moře. Byl příliv a tak jsem nemohl projít jednou zátokou, protože některé úseky jde projít jen za odlivu. Takže jsem si dal hned dvě hodiny cesty navíc obklikou. Většina tohoto treku vede buší vedle moře v různé výšce, ale bez těžkých přetížení. I tak jsem měl před sebou dlouhou cestu, 25 plus km s těžkou krosnou za den. Věděl jsem že půjdu od nevidím do nevidím jen s malýma přestávkama. Tento den byl jak fyzický, tak mentální očistec. Kaktus vyplavoval negativitu ven. Les, pláže, zátoky, moře, řeky, potoky, občas jsem si připadal i jako v džungli v Peru. Vodní živel je element, který udává v tomto prostředí rytmus. Příliv a odliv.

DSC01963

DSC01965

DSC01966

DSC01968

DSC01973

DSC01974
V poledne jsem byl již solidně unavený a byla přede mnou další zátoka. Abych si trochu zkrátil cestu, přebrodil jsem jí v nejužší části. Všude bylo obří množství hub, připadal jsem si jak na mykologické expedici. Můchomůrky taky.
Odpoledne, když jsem svačil na odpočívadle, jsem se rozdělil s ptáky, kteří mi přišli zobat z ruky. Odvděčili se tak, že mi drze zdrhli se sváčou, ale dohnal jsem je.
Podzimní scenérie a barvy přidávaly na psychedelii.

DSC01976

DSC01977

DSC01984

DSC01990
Kaktus jsem si dal proto, abych si srovnal rozchod s ex, který se udál týden před roadtripem. Přišel jsem tomu na kloub, za všechno můžou samozřejmě feministky a liberálové.
Zajímavé bylo, že v momentě kdy jsem se rozhodl, že je opravdu konec a že i když nemám po příjezdu z roadtripu kde bydlet, jak se dostat do práce atd., tak se to nějak vyvine, jsem posléze konečně dostal víza do Austrálie (to stálo spoustu energie, času a peněz, jsme první vlna čechů co dostala working holiday víza do Austrálie v historii), klient (dělám ošetřovatele) mi nabídnul, že můžu bydlet u něj než odjedu a zvýšil mi plat. Takže teď, když konečně posílám na net tento starší příběh, je 11.7., makal jsem po roadtripu v podstatě denně s výjimečným dnem volna a někdy dvě směny za sebou, mám nejlepší práci co jsem si mohl přát, kdy můj klient je zároveň můj kámoš a skvělej člověk, bydlím na samotě přímo u oceánu u surf spotu kde surfuju a po práci si dělám svoje věci, něco jsem našetřil, jedu na léto do ČR a pak se vracím sem na Zéland a pak do Austrálie s vědomím, že se mnou pojedou moji tři blízcí přátelé z ČR. Dneska jsem měl rozlučkovou hostinu s kamarády. Vše se v dobré obrátilo.
Do kempu jsem přišel vyčerpanej v noci a šel rovnou spát. Spal jsem 12 hodin jak batole.

5.den
Konec treku Abel Tasman
Musel jsem čekat až do poledne do odlivu, abych mohl přejít zátoku. Celkem jsem šel do cíle asi tři hodiny. Přišel jsem přesně před odplutím vodního taxi, které jsem měl zamluvené, akorát jsem skočil do vody a smyl ze sebe pot a symbolicky zakončil výpravu. Během cesty nazpět, která trvala hodinu, jsem si mohl prohlédnout celé pobřeží, podél kterého jsem šel. Viděli jsme kolonie tuleňů. Večer jsem vyrazil směr Farewell Spit a přespal jsem ve free campu kus od místa.

DSC02002

DSC02006

DSC02012

DSC02016

DSC02023

6. den
Farewell Spit, Kaktus a pohřebiště velryb
Na tento trip jsem čekal od únorové psychedelické party, která se konala nedaleko, ale na samotný výběžek Farewell Spit jsem se v tu dobu nedostal. To místo mě přitahovalo a představoval jsem si, jak se tam později vrátím, dám si Kaktus a půjdu na trek napojit se na velryby (slyšel jsem že tudy proplouvají a jsou tam jejich skeletony). Je to cca 30 km dlouhý výběžek do moře, složený převážně z písečných dun. Pro Maory má toto místo hluboký význam. Pro mě už taky. Vypil jsem Kaktus. Trek, pokud člověk nechce platit, má 12 km a člověk dojde cca jen 5 km daleko po výběžku. Aby se člověk dostal až na konec, musí si zaplatit celkem drahej výlet speciálním autobusem. Šel jsem pěšky ten trek a dobře jsem udělal, z autobusu bych opravdu nezažil to, co na mě čekalo 🙂

DSC02027

DSC02034
Byl slunečný den, šel jsem asi 4,5 km po pláži po okraji výběžku a sledoval jsem jej před sebou, jak se táhne do dálky. Neskutečný místo. Duny, jezírka, zeleň, nějaký žonglování, krása.

DSC02054

DSC02057

DSC02058

Přemýšlel jsem, zda uvidím ony velrybí kostry. Pak jsem šel bosý pískem skrze výběžek na druhou, oceánskou stranu výběžku. Najednou jsem uviděl předmět, o kterém jsem si nebyl jistý, zda se jedná o klacek, nebo velrybí kost. Potom jsem spatřil o pár metrů dál obří černou hmotu v písku. Dotknul jsem se té věci bosou nohou. S úžasem jsem zjistil, že to je onen velrybí skeleton! Stav na Kaktusu v tu chvíli vrcholil. Ohlédnul jsem se po horizontu a VŠUDE, kilometry daleko na obě strany, byly ostatky mrtvých velryb zasypané pískem. Mrazilo mě.

DSC02074

DSC02078

DSC02079

DSC02080
Dal jsem si silné Rapé pro duchy velryb a přírodu. Zpíval jsem, i když mám běžně zafixovanou představu že neumím zpívat a díky hlasu jsem se dostal do ještě hlubšího tranzu. V tu ránu vysvitlo slunce a přitom se zároveň rozpršelo. Nikdy na ten moment nezapomenu. Bylo to neskutečné, tolik stovek mrtvých velryb a ta atmosféra. Omluvil jsem se velrybám za lidskou demenci a za to jak je vybíjíme. Až pojedu znovu s kamarády zpátky na jižní ostrov, tak tohle je definitivně posvátné místo na ceremonii. Když jsem potom googlil o neštěstích, kdy zde uvíznou velryby, zjistil jsem, že před rokem zde došlo k 3. největšímu uvíznutí velryb na Novém Zélandu. Uvízlo zde za dva dny přes 600 velryb, z nichž většina i přes snahu dobrovolníků je zachránit, bohužel zemřela. Pro srovnání, největší uvíznutí na světe bylo v roce 1918, cca 1000 velryb, v Chatham Islands, pacifické ostrovy na jih od NZ. Maorové si velryb cení jako vysoce duchovních bytostí, potomků Boha oceánu a místo, kde došlo k uvíznutí velryb, je posvátné.
Po celou dobu roadtripu, díky vystoupení z běžného stereotypu, přírodě a psychedelikám jsem zaznamenával větší množství synchronicit, než v běžném modu. Např. cestou zpět pomyslím na houbičky- kouknu do trávy a vidím je tam, i když staré a nahnilé. Potom jdu dál lesem, zase na ně pomyslím, podívám se dolů a všude koberce houbiček.

DSC02084
Večer jsem šel na, dle informací na internetu, jednu z nejkrásnějších pláží na světě a byla opravdu výjimečná, neviděl jsem ještě podobnou pláž. Procházka po pláži s nohama ve vodě, západ slunce, barvy, lachtani a myšlenky na dnešní setkání s velrybami.

DSC02098

DSC02103

7. den
Cesta na West Coast
Probuzení na pláži, koupačka, snídaně a musel jsem projet nazpět celou Golden Bay a u Motueky jsem to stočil na jihozápad. Jedu celý den. Je jablečná a kiwi sezóna, takže u samoobslužnýho stánku u cesty, kterej by v ČR vůbec nemohl existovat, kupuju mnoho ovoce za málo peněz.

DSC02119

DSC02115

8.den
Franz Josef
Když jsem se probudil, konečně jsem za světla viděl ten krásný pohled na západní pobřeží.

DSC02128

Kromě toho, že Franz Josef je vynikající tuňák v konzervě, kterýho si kupuju vždycky v akci v Kauflandu a trpím výčitkami že ho žeru i když vymírá, je Franz Josef taktéž sekundárně ledovec na Novém Zélandu. Na ledovec byly úžásné pohledy, akorát je smutná skutečnost, jak rychle ledovce tají, což bylo ilustrováno na poučné ceduli, kde byla fotka ledovce před x lety a dnes. Taje to rychle.

DSC02129

DSC02144

DSC02137
Cestou dolů po západním pobřeží jsem se vykoupal v jezeře. Když jsem přijel na poslední místo při pobřeží, než se silnice stáčela do vnitrozemí směr Wanaka a Queenstow, žasnul jsem nad tím pohledem. Surová příroda, oceán plný života, lesy.

DSC02154

DSC02153

Šel jsem z pláže, kde byly duny a jezero, směrem do prastarého potemnělého lesa, kde kromě velmi starých stromů byly i bažiny.

DSC02155

DSC02156

DSC02157

DSC02160

DSC02161

Evokovalo mi to nedávný sen, kde jsem viděl obří Strom Života v lese. Když se setmělo, dojel jsem v noci až k Wanace a přespal jsem blízko treku, kam jsem se chystal další den.

O tom, co se dělo dále napíšu v dalším příspěvku 🙂 Co den, to perla na kterou do smrti nezapomenu..

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *