dsc006762

Ayahuasca po sedmi letech

Hory byly příjemné a svěží, podstoupil jsem další Kaktusové ceremonie a lezl jsem, ale věděl jsem, že můj čas v Peru je omezený- a hlavně, přitahovala mě Ayahuasca, se kterou jsem měl jediný kontakt před sedmi lety v ČR. Bylo načase pohnout se konečně do džungle. Měl jsem namířeno do Tarapota, ale lidé v Huarazu mi dali tip na komunitu poblíž Tingo Maria (což je po cestě), kde se dá dobrovolničit, pěstuje se tam káva, kakao, koka apod., cvičí se jóga a pije Ayahuasca- a to jsem přesně chtěl. Tingo Maria je město na pomezí hor a džungle, mimochodem prý centrum nejlevnějšího koksu a trávy (ani jedno mě nezajímá). Cesta horama byla šílená, ale dojel jsem. Můj první kontakt s džunglí. Dal jsem si Kaktus  v pralese u jeskyní obydlených ptactvem a netopýry, neskutečné zvuky, mrzelo mě, že rekordér jsem měl na hostelu. Přijít z hor do džungle byl zvláštní pocit, kamarádka to vystihla takto: „Dojdeš do pralesa a budeš sa cítit jak v New Yorku niekde na námestí” – a bylo to tak.

dsc006121

dsc006271

dsc00624

dsc00642

dsc00644

Šel jsem do komunity a po cestě u laguny, kde jsem se chtěl vykoupat, jsem potkal dvě dívky z komunity a ty mě nasměrovaly a upozornily na to, že v laguně někdo zrovna utonul a hledají tělo. Tak jsem se nevykoupal a šel jsem ve vedru cca hodinu dál do kopce a lesů. U komunity jsem potkal další dvě holčiny, který tam zrovna sbíraly místní houbičky. Když jsem přišel posléze do kuchyně, další dívka je tam nakládala do medu. Začíná nám to pěkně, říkal jsem si. Místo celkově vypadalo velmi příjemně.

dsc00648

dsc00649

dsc006581
Psilocybe cubensis

Šéfík komunity, L., je sympatický chlapík menší postavy se smyslem pro humor, rychle jsem si jej oblíbil. Typický den vypadal následovně: ráno vstaneš, v sedm jóga, pak snídaně, práce různého druhu, jako např. kopání, sázení rostlin, práce s mačetou, sběr plodin atd. Odpoledne/ v podvečer se končí. Jednou týdně o víkendu Ayahuasca. Žádná elektřina nebo tekoucí voda. Jídlo v rámci vegetalistické diety, které jsme si obstarávali sami. Takže klasika: žádnej cukr, tuky, sůl, maso, koření, chemikálie, mléčné výrobky, sexuální stimulace, alkohol, stimulanty atd. atd.

Další večer proběhla hudební a mapachová ceremonie v maloce, kde nám kolumbijec André aplikuje Ambiru, Tabákovou medicínu ve formě slané polotekuté tmavě hnědé pasty, kterou slíznem ze hřbetu ruky. V noci se mi zdál následující sen, který byl jakousi předzvěstí budoucích událostí: Jsem na nějaké ceremonii a šaman mi tahá z pravé strany břicha nemoc. Přitom jsem ve velmi silném stavu rozšířeného vědomí a naříkám. Ve snu vnímám napojení nemoci na staré trauma. Potom mi šaman říká následující “Proč se ty, muž tvé velikosti, zabývá tak nízkými energiemi?” a zmiňuje to, že studuju práci Aleistera Crowleyho. Nikdy jsem se nepovažoval za thelemistu ani jeho následovníka, prostě mě jen baví ho studovat a především jeho Tarot. Ale vždycky jsem si říkal, že tenhle směr není pro mě a zavání mi to černotou. Neodsuzuju nikoho kdo na tom ujíždí, jen to prostě není pro mě, abych to bral jakou svou cestu. Sen překvapil.

dsc006622

dsc006631

dsc006651

Znovu Ayahuasca

Jsem zde třetí den, ráno začlo klasicky jógou, poté se pokračovalo mapachovou ceremonií, abychom se očistili a připavili před Ayahuascou- každý šel ven a L. mu nalil do každé nozdry hodně mapacha. Přemýšlím o dnešním snu, kde jsem viděl mou rodinu v minulosti. Můj otec seděl mladý a vitální na motorce a agresivně jí tůroval a vypadal trochu macho, plný života a síly a dravosti. Máti jsem neviděl a mám za to, že ona mi ten sen ukazovala. Brácha byl naprosto klidný a bezproblémový. Já jsem byl uřvaný, opuchlý, neštastně vypadající buclatý děcko s oteklým obličejem a kožníma problémama. Zajímavá regrese do dětství, která mě nutí zamýšlet se nad minulostí a rodinným rámcem, což je vlastně hlavní věc, kterou na psychedelikách a medicíně dělám- v podstatě jsem zaseklý stále na biografické úrovni. Ano, viděl jsem hodně, cestoval časem, viděl vznikat a zanikat vesmíry, navštěvoval různé dimenze a mimozemské entity, zažil satori a transcendoval ego, ale stále se nacházím na úrovni svých problémů, minulosti, rodiny a její karmy a vztahů- a očistit tyto oblasti je pro mě nyní hlavní priritou, abych se mohl posunout dál.

Zpět k ceremonii. Ta pokračuje s Rapé, což je Tabáková medicína kterou již znám z ČR, tu nám zprostředkovává zase kolumbijec André. Jsem rád že se tu s Rapé pracuje. Každému je vstřelen tento Tabákový prach trubičkou nosem přímo směrem na čelní laloky. Poté nám André znovu aplikuje Ambiru. Zpívá se během celého dne. Vlastně vždycky se tu zpívá, líbí se mi jak se v jižní Americe více zpívá. Každý posléze dostal kus Mapacha, všichni jsme jej trhali a dali nakonec k oltáři, byla ho hromada. Dostali jsme ho ke žvýkání, množství bylo celkem enormní- měl jsem plné obě dlaně. Udělali jsme kouli a tu jsme začali žvýkat. Cca hodinu jsme žvýkali a modlili se. Vždy po nějaké době jsme zažvýkali se záměrem a polkli. Lidé pomalu začínali zvracet. Nakonec jsme zažvýkali 14x a polkli, přesně v tu ránu jsem se poblil a všichni jsme zahrabali vyžvýkaný Tabák s děkováním do Země. Během celé této ceremonie jsme se propojovali s elementy a prosili o léčení, čištění vztahů a léčení rodiny atd.

Večer byla Ayahuasca. Dostal jsem nejvíc Ayahuascy ze všech, ještě s jedním Lebanoncem. První kalich byl silný celkem dost, ale časem jsem zvládnul i druhý. Chuť nebyla špatná, jelikož jí vařili dva dny před mým příjezdem, takže ještě nestihla zfermentovat. Již po prvním kalichu přicházely výjevy z dětství, konkrétně z dětského tabora, kde jsem rozbil houpačku. Po druhém kalíšku jsem zbytek noci řešil převážně vztahy, které jsem měl možnost nahlédnout z vyšší perspektivy, pracovat na odpuštění, uznat své chyby a nemít skrytý hněv. Bohužel sociální kontext sezení mi nedovoloval pracovat s těmito vynořujícími se materiály tak, jak by zasloužily, jelikož lidé se nahlas bavili, zpívali a moc se kecalo. Na tom jsem se shodnul i s Lebanoncem, který měl také víc a i s pár ostatníma lidma. Ale i tak to bylo krásné setkání s Ayahuascou po dlouhých letech. Nicméně míň tlachat a víc makat, když už je taková příležitost, mi vyhovuje víc. Nebo alespoň držet vnitřní prostor maloky pro ty, kteří chtějí makat a ven můžou jít ti, kteří se chtějí socializovat. Velmi mi to připomínalo DMT výlety.

dsc006671

dsc006681

dsc006691

dsc006701

Kakaová a Ganja ceremonie

Zjištění další den, že se bude konat Kakaová ceremonie, mě jako milovníka Kakaa velmi příjemně překvapilo, vždycky jsem jí chtěl zažít. Vedla jí žena z Limy, Patricie. Nachystal jsem dříví na vaření Kakaa, ale večer jsem bohužel prospal jeho samotnou přípravu. Ale zkrátka se upražilo na ohni, oloupalo, rozemlelo až vznikla pasta a následně vařilo s vodou, kokosem, vanilkou a hřebíčkem. Vzbudili mě, přišel jsem do ceremoniální maloky, kde už dokola seděli lidé a uprostřed byl obří hrnec s Kakaem, krásný to pohled. Po úvodních slovech, modlitbách s písních se do Kakaa přidal med a každý dostal rozměrnou misku tohoto voňavého, božského nápoje. Už asi v půlce misky bych byl uspokojen, ale to že toho bylo tolik bylo dobře, chuť byla skvělá a v těle narůstal příjemný pocit rozkoše. Dalším překvapením bylo, že tato rozkoš se měla ještě znásobit podáním Marihuany. Nabila se obří dýmka a ta se nechala kolovat. Velmi jsem omezil během let konzumaci této rostliny a pár měsíců jsem již nehulil s tím, že tuto rostlinu budu užívat pokud vůbec, tak pouze rituálně. Jelikož koncept byl rituální a němělo to chybu, přijal jsem s radostí kolující dýmku. Výsledkem těchto medicín byl srdečný stav mysli a extatický pocit v těle, užíval jsem si to, zpívalo se, připadal jsem si jako na oslavě plyšových medvídků a všechno bylo jak zalité cukrovou vatou. Tančili jsme a pokučovali mapacho. Smál jsem se.

Další den makačka a v úterý jsem se vydal do Tingo Maria, abych nakoupil jídlo pro komunitu. Dal jsem si městské jídlo, asi víc než bych měl vzhledem k dietě, protože porce k večeři byla velká a jelikož jsem to jídlo neznal, dostal jsem bohužel nějakej zvířecí žaludek. Střevní problémy mě v lehčí formě provázely již nějakou dobu. Vrátil jsem se v noci.

Nemoc

Ve středu přišel zlomový den. Přes den těžká práce s mačetou, čištění koryta říčky a vegetace kolem, aby se tam mohla zasadit Ayahuasca. Po práci jsem si dal ještě nějaké kalistenické cvičení abych se dodělal. Když jsem přišel do komunity, už mě nějak divně začaly pobolívat svaly, nemluvě o masívních větrech, kterými jsem také trpěl. V neděli přijela nová parta lidí, jejichž chování mi nebylo vždycky sympatické. Vědělo se, že jedou v cracku, což si tady v komunitě nemohli dovolit, jelikož je tam zakázáno konzumovat jakékoliv drogy mimo medicíny. Nicméně si to nahrazovali trávou a houbama, co rostou kolem, což by nevadilo, spíš způsob jejich konzumace mi nepřišel příliš uctivý. Spal jsem s nima v domě. Já nic nekonzumoval. Začalo mi být hodně rychle hodně špatně. Pak se to rozjede, když přijde schizofrenická žena, která taky nedávno přijela, a spustí na jednoho mladíka hodně těžké energie a vypadá jakoby v sobě měla démona. Stojí přímo vedlě mě a jde z ní velmi negativní energie. V tom stavu oslabení jakobych od ní něco chytnul a můj stav se začal rapidně zhoršovat. Začal jsem se celý třást jako nikdy v životě, neskutečná zimnice, bolesti svalů, v noci vysoká horečka, bylo mi na zdechnutí. Říkal jsem si, že to vzhledem k žaludečním problémům bude nějaký parazit, ale byl jsem celkem vystrašenej že to bude něco vážnějšího vzhledem k intenzitě symptomů. Prděl jsem nechutný smradlavý větry, že jsem se z toho málem poblil, a to je co říct. Taky jsem pak začal zvracet a přišla silná sračka. V následujících dnech jsem se několikrát na férovku posral, neschopen to udržet (ano, velmi si užívám tyto popisy). Nulová síla, bledost, vyčerpání. Do nemocnice bych skoro i šel, ale nebyl jsem rozhodnně schopen chodit takovou dálku a věděl jsem že dokud neumírám nepomůže mi to, takže jsem to chtěl vyležet. Při této horečce jsem měl regulérní vize, rostoucí lysohlávky morfující se do UFO talířu, tu vizi už jsem zažil dříve, jak z McKennovo knih. Další dny mi bylo hrozně.

V pátek mi bylo o něco líp, uvařil jsem si Mapacho na pročištění a přestěhoval se do jinýho domku. Pořád mě bolela hlava a byl jsem slabý. Večer Rapé, pak únavný sny jako noc předtím, opakující se motivy. Probudil jsem se po půlnoci totálně upocenej, s hnusnou toxickou pachutí v puse (a taky s vysokou kyselostí v puse, jakoby mi někdo nalil do úst citrón) a nemilým žjištěním, že boláky, které mi vyrostly po celém dolním rtu, na dásních i na jazyku, se zvětšily. Podobně jsem to míval v dětství, od tý doby takhle moc nikdy. Napadlo mě hned, že dolní ret bude asi tlustý střevo a imunita -a obojí teď dostává zabrat jako dlouho ne. Vypil jsem Mapacho ve dvě v noci. Skoro jsem nespal do rána, bylo mi blbě a nešlo zvracet. Ráno mě vzbudila schizofrenička se svou scénou, kterou rozjížděla na manžela, mlátila se do hlavy atd., zase ta její energie, to už jsem byl docela dost naštvanej a řekl jsem jí svý, totálně slabej s pocitem na zvracení. Pak jsem šel do řeky se vykoupat a pro vodu, a napil jsem se vody abych se vyblil, což se stalo a ulevilo se mi. Řešilo se, zda schizofrenička (je divné jí takto označovat, ale jméno si nepamatuju a ani bych jej nechtěl psát na internety) bude pít Ayu, což nakonec L. zavrhnul, kvůli křehkosti její rodiny (bylo tam i dítě) a já ho chápu, tu jeho zodpovědnost. Jsem pořád slabej, nemám pořádně co na jídlo (včera nepřijel dolů do civilizace truck s jídlem) a večer Ayahuasca, do které vkládám naděje. Prosím jí, ať už jsem zdravý a že chci pokračovat ve svém procesu.

dsc006742

dsc006722
Liana u maloky

Liána Smrti – Smrt a Nemoc – Hluboké léčení

Tarotová karta na ceremonii stejně jako na celou cestu do Peru byla Smrt.

Bylo mi jasný, že to bude náročná ceremonie, vzhledem k mému zdravotnímu stavu, a vzhledem k tomu, že jsem od středy pořádně nejedl a moje tělo nevstřebává kvůli tekutému průjmu živiny atd. Ale věděl jsem, že to prospěje. L. se mě zeptal kolik chci, řekl jsem, že pořádně silnou, tak mi dal hodně. Během cca 10 – 15 minut, kdy byli všichni ještě naprosto v klidu, jsem začal silně tripovat, jako bych vykouřil kvanta DMT. Intenzita a abnormální rychlost působení mě velmi překvapila. Vize mě totálně pohlcovaly, viděl jsem jakési modrobílé loutkové výjevy. Šel jsem do těžkého výletu, věděl jsem, že půjde do tuhýho a když už to bylo moc, vyloženě badtrip, ohlásil jsem to- když už je to skupinové sezení, tak jsem si říkal, že je dobré informovat okolí a dostat podporu. Před týdnem jsem měl dvakrát tak vysokou dávku a i když to bylo hluboké, ustál jsem to úplně v pohodě- teď jsem tripoval 10x silněji a ztrácel se. L. přišel, posadil mě ke zdi, dal mi vodu a řekl ať dýchám zhluboka a že to je medicina. Intenzita byla vyšší a vyšší a začal jsem zvracet, s tím že jsem si připadal extrémně nemocnej, na pomezí smrti a bez síly a jakobych zvracel nějakého démona, čemuž odpovídaly i zvuky zvracení. Zvracel jsem totálně kyselý obsah, dusil jsem se přitom jak to bylo kyselý, jako bych vypil deset litrů citronového koncentrátu. Poslední dny jsem požíval více citrónu abych si čistil vodu a teď mi došlo, že moje tělo při nemoci není schopné ho správně strávit a že mám plný žaludek kyseliny. Navíc jsem si neuvědomoval, že citron není vhodný při dietě, ale cítím, že probém byl spíše co se týče metabolismu citrónu při nemoci. Už při mapachu noc předtím jsem tu chuť cítil, ale teď jak jsem zvracel, tak mnohem více. Myslím si, že právě proto, jak moc kyselosti bylo v mém těle a žaludku + samozřejmě aktuální nemoc, byla Ayahuasca takto silná a působila abnormálně rychle, jelikož alkaloidy se trávily mnohem rychleji díky extrémnímu pH v těle.

Celý výlet byl o blízkém setkání se smrtí a nemocí. Takových výletů jsem zažil v životě několik a vždycky mě hluboce zasáhly. Smrt již není jakýsi abstraktní pojem, ale realita, člověk si připadá jako když opravdu umírá. Velmi jsem prožíval fyzický aspekt smrti – moje tělo bylo ničeno v různých inkarnacích, údy drcené, tělesná schránka rozsekaná, probíhaly různé výjevy z nemocnic, bojišť apod., empatie a soucit se všemi trpícími na celé planetě a s údělem křehkého člověka žijícího v duální, fyzické realitě. Byl jsem hnijící umírající tělo v rozkladu, s různě znetvořenými končetinami a cítil jsem pach smrti a hniloby. Opakovaly se vize které znám z předchozích tripů, výjevy z válek a koncentračních táborů. Tyto vize trvaly a trvaly a já zase zvracel. Nijak jsem nevyváděl, prostě takhle to s medicínou chodí, jen jsem ležel v jakémsi téměr katatonickém stavu. Když se mě někdo na něco zeptal, jen jsem vzdychnul nebo něco zamumlal na odpověď. Slabost. V určitou fázi tripu jsem řešil co můžu mít za nemoc a trochu jsem schízoval, že možná žloutenku a vyptával jsem se v tomto iracionálním stavu lidí na symptomy. Znepokojilo mě, že L. mi řekl, že tam lidi se žloutenkou měl, ale uklidnilo mě, že symptomy jsou jiné. Pak jsem dál ležel se zavřenýma těžkýma očima. Sofie, francouzka, byla průběžně u mě a působila na mě svou energií jako anděl. Sálala z ní láska, pochopení a empatie a byla krásná. Jsem si jistý, že z ní bude mocná terapeutka. Druhý den říkala, že ve mě viděla sama sebe na jejím předchozím těžkém sezení. Takhle nás učí rostliny empatii a sounáležitosti, jsou to dary. Hodiny jsem ležel v téměř mrtvolném stavu a snažil se zregenerovat zpět. Což se samozřejmě po pár hodinách stalo a já se po nějakých těch rozhovorech odporoučel na záchod s očistnou sračkou a slabý usnul.

V neděli mi bylo lépe, jak jinak, hodně pomohlo konečně pořádný jídlo, ze kterýho tělo vstřebalo konečně energii, průjem pokračoval, ale cítil jsem, že vše je na dobré cestě a brzo budu OK. Bylo pěkné sdílení prožitků v kruhu. Tak jsem zas o něco pokornější, protože tenhle tejden, to jsou sakra nakládačky. A vida jak celá zkušenost z tohoto místa a nemocným břichem odpovídá mému úvodnímu snu o ceremonii, kde řeším nemoc břicha, že?

Další dny jsem regeneroval.

Ve středu, den před plánovaným odjezdem, jsem tušil že by bylo dobré dát si závěrečný Kaktus. Připojili se další tři lidé. Byl to pro mě významný den, jelikož jsem cítil, že z nejhoršího jsem venku a Kaktus krásně završil fázi healing procesu tady v komunitě, přesně po týdnu od začátku nemoci. Večer jsme pražili, drtili a jedli Kakao u ohně, udělali si fazole a všechno bylo fajn. Saana, dívčina z Finska, nemocná a s rozjetým Ayahuasca procesem z jiné komunity (kam nyní zrovna jedu, San Francisco, Pucallpa) potvrdila stejnou věc, a to že Kaktus jí také završil fázi nemoci. Jelikož L. oznámil, že chce vyklidit komunitu a dát si relax s rodinou, zbyli jsme tady jen 4. V noci už jen dva. Druhý den jsem přesně po čtrnácti dnech odjel. Jedu dál za Ayahuascou.

dsc006831

dsc006841

dsc006891

2 komentáře u „Ayahuasca po sedmi letech“

  1. Jeste nez jsem dojela do selvy, udelaly se mi poradny opary, taky na spodnim rtu. Driv jsem to videla hodne podobne jak ty pises, ale pak jsem se zacala taky vic koukat kolem sebe a zacala videt i dalsi souvislosti. Vsiml sis tech brich ktera tam mistni, temer vetsina, maji? S oslabenou imunitou mam bohate zkusenosti.. A tak se nebojim rict, ze clovek se nejenom v tomhle pripade spis poblije z toho, do ceho prijde.. Tedy hezke cestovani v Perú, treba se tu nekde potkame..

    1. Ano, je to jedno s druhym. Ja mam od mala oslabenou imunitu. Je jasny ze tam je vnejsi faktor bakterii, parazitu atd., ale zaroven na Ayawasce se daji dostopovat priciny, proc ta imunita je spatna a proc ted zrovna clovek narazil na nejakej spousteci faktor ve vnejsi realite. Pohledy na realitu jsou hrozne relativni, nechci se do toho ted poustet, rozumim ti 🙂 treba se potkame, jedu ted do Tarapota brzy.. a ty? napis na FB 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *